ZOO ANTWERPEN 
Jednoho krasneho parneho letniho dopoledne nam selhala ve voze navigace GPS a my jsme se s Karin namisto v antwerpske zoo ocitli kdesi na periferii. Trvalo dalsi hodinu, nez jsme se konecne dostali ke vchodu tohoto vyhlaseneho parku. Zoo se totiz navzdory ocekavani nachazi primo v historickem jadru mesta. Mozna i z toho duvodu v ni bylo narvano – hlava na hlave rvoucich cernych deticek nam ponekud znechutila uz tak komplikovane dopoledne.
V prvnim vybehu jsme si prohledli skupinku plamenaku karibskych (Phoenicopterus ruber). V nedaleke, pritemnene voliere bahnaku jsem mimo tenkozobcu opacnych (Recurvirostra avosetta), vodousu rudonohych (Tringa totanus) a jespaku bojovnych (Philomachos pugnax) objevil take kamenacka pestreho (Arenaria interpres).
Po velmi zbeznem prohlednuti hruzyplne fosforeskniho pavilonu pro primaty, vcetne vyhlaseneho gorilince, kde udajne chovaji jedinou gorilu vychodni v zajeti, jsem zacal doslova odskrtavat jednu ptaci volieru po druhe. Antwerpy maji opravdu velmi bohatou sbirku ptaku a vetsina z nich je umistena v nekolika linearnich volierkach. Nasel jsem zde devet druhu bazantu, z cehoz zminim pouze rod Lophura, zastoupeny ctyrmi druhy: bazant cerny (Lophura inornata), ohnivohrbety (Lophura ignita), vietnamsky (Lophura hatinhensis), Edwardsuv (Lophura edwardsi), dale tri druhy guanu – hoko promenlivy (Crax rubra) a cervenolalocnaty (Crax blumenbachii) a nejvzacnejsi guan aburri (Aburria aburri), pava konzskeho (Afropavo congensis) a par krocanu pavich (Agriocharis ocellata), u kterych jsem stravil asi pul hodiny, ale ani tak se mi nepodarilo vyfotit pod parezem zasiteho krocaniho kohouta. Z nehrabavych nasledovaly dva druhy holubu – bazanti (Otidiphaps nobilis) a ruzovy (Columba mayeri), tri druhy papousku – papousek vlastovci (Lathamus discolor), ara sedolici (Primolius couloni), eklektus ruznobarvy (Eclectus roratus) a krasny fletnak australsky (Gymnorhina tibicen). Za zminku stoji dva druhy kukacek – turako belokorunkaty (Tauraco leucolophus) a kukacka kohouti (Geococcyx californianus). I kdyz jsem zde videl pouze tyto dva, posleze jsem se docetl, ze jejich sbirka je zde objemna – maji zde jeste turaky fialove (Musophaga violacea), Fischerovy (Tauraco fischeri), chocholate (Tauraco persa), velmi vzacne chovane turaky cernozobe (Tauraco schuetti) a jeste vzacnejsi turaky velke (Corythaeola cristata). Nutno zminit take ke kompletnosti kukacku guira (Guira guira).
Ve volierkach na mne dale cekali zoborozec Deckenuv (Tockus deckeni), trubac agami (Psophia crepitans), mysak hnedokridly (Colius striatus), ale predevsim kuriozni kivi hnedy (Apteryx mantelli). Jeho expozice mne doslova pobavila. Umistit totiz vyhradne nocniho kiviho do poradne zarostle voliery, pred kterou jeste postavit velky kamen s televizni obrazovkou, prehravajici dokument o kivim uvnitr, mi prijde prinejmensim usmevne. Nemusim ani rikat, ze nemelo vubec smyslu kiviho hledat…
Krasnymi zahradami jsem se pres nezvykle orientalni pavilon pro okapi presunul az k zchatralemu patiu pro sovy, kde jsem k memu prekvapeni nasel nejen vyrecky belolici (Ptilopsis leucotis), ale predevsim krasne kalouse paskovane (Asio clamator). Od nich cesta pokracovala kolem vybehu tucnaku Humboldtovych (Spheniscus humboldti) pres krasny sloninec az k hlavnimu pinguinariu. Pred nim se mi skoro zatajil dech, protoze v hluboke vode si ve vybehu hrala uzasna morska vydra (Enhydra lutris), kterou jsem videl poprve v zivote. Toto zvire patri k mym oblibenym, jen me mrzelo, ze zde meli pouze jednu jedinou (dnes ji uz zoo nechova).
Uvnitr v pinguinariu byla doslova hlava na hlave. Hromady rvoucich deti a neukaznenych dospelych mi skoro zkazily dojem z excelentni expozice, obyvane tucnaky patagonskymi (Aptenodytes patagonicus), oslimi (Pygoscelis papua) a velmi vzacne chovanymi zlutorohymi (Eudyptes chrysolophus). Posleze jsem doslova zhltnul prepychove akvarium a nase cesta pokracovala kolem volier dravych ptaku. Kondory krocanovite (Cathartes aura) postupne vystridal par kondoru velkych (Vultur gryphus), cimango falklandsky (Phalcoboenus australis), orlik kejklir (Terathopius ecaudatus), supi kapucini (Necrosyrtes monachus) ci susenkozravy karanco jizni (Caracara plancus; Belgicti navstevnici se obcas neumi chovat…). Sovice snezne (Bubo scandiacus) jsem postupne naopak zamenil za pustiky brylate (Pulsatrix perspicillata), krasne vyry belave (Bubo lacteus) ci sycky kralici (Athene cunicularia).
Postupne jsem minul nezajimave betonovy rybnik pro pelikany kaderave (Pelecanus crispus) nebo dalsi pro kormorany velke (Phalacrocorax carbo), az jsem dosel do velke ptaci voliery pro brodive. Na kovove konstrukci expozice meli hnizdni kose jiz obsazene ibisove skalni (Geronticus eremita) a rudi (Eudocimus ruber) a volavky stribrite (Egretta garzetta), nechybeli capi simbilove (Ciconia abdimii), ustricnici velci (Haematopus ostralegus) ci cejky jihoamericke (Vanellus chilensis). V jednom z prilehlych otevrenych vybehu jsem k memu prekvapeni nasel i kridlovane supy belohlave (Gyps fulvus) a v prilehle smisene voliere odpocivala skupinka cirek madagaskarskych (Anas bernieri) a jedna slipka modra (Porphyrio porphyrio).
Pote, co jsem prosel uplne posledni cesticku antwerpske zoo, jsem se naposledy vratil k voliere s krocany pavimi, ale bez uspechu. Musel jsem se spokojit s fotkou vystrceneho krocaniho ocasu. Je vice nez jasne, ze mnohe druhy zde chovane jsem pri vyctu v recenzi opomnel. A jak tak koukam na Zootierliste, bylo jich temer 90!!! Ptaci sbirka zoo je tedy opravdu velmi obsahla. Z tech, ktere chova pouze zdejsi zoo, bych zminil papousky charmozina cervenobokeho (Charmosyna placentis) a amazonana velkeho (Amazona oratrix) (v obou pripadech pouze 1 samice), papezika indigoveho (Passerina cyanea), penkavu africkou (Fringilla coelebs africana) a horkou novinku roku 2011, trupiala cernohrdleho (Icterus nigrogularis). Dale stoji za to zminit z nepevcu cacalaku sedoprsou (Ortalis canicollis), guana rezavobricheho (Penelope jacquacu), stepokury hnedobriche (Pterocles exustus; v Evrope je ma jeste Plzen a Poznan), perepely cernohrdle (Turnix suscitator), potapky male (Tachybaptus ruficollis), cejky korunkate (Vanellus coronatus), lednacky promenlive (Todiramphus chloris), dudkovce stromove (Phoeniculus purpureus), zoborozce sede (Tockus nasutus), papousky agapornise savanove (Agapornis pullarius; ve ctyrech zoo vc. Kosic!) a aymary sedoprse (Psilopsiagon aymara; pouze zde a Puerto de la Cruz – Teneriffe) i kolibriky Amaziliiny (Amazilia amazilia). Ze zajimavych pevcu nutne zminit strnadoviteho korunacka sedeho (Coryphospingus pileatus) a strnada pruhovaneho (Emberiza striolata; z Antwerp jej ziskala i Plzen), cizka ohniveho (Carduelis cucullata) a dlaska cernohlaveho (Mycerobas affinis). Na zaver si nedam pokoj a zminim se o jejich horke novince ze sveta savcu, samici zirafy masajske (Giraffa camelopardalis tippelskirchi), kterou maji jako jedini v Evrope.
Navzdory logistickym problemum s dopravou a pocatecnim disgustem, ovlivnenym masou navstevniku, se mi antwerpska zoo libila. Mnohe expozice jsou sice starsiho data vyroby, ale vetsina z nich je dostatecne prostornych, druhova kolekce chovana v nich je zajimava a architektura zoo je velmi extraordinerni, ale nepresahuje prilis hranici bezcenneho kyce. Mimo to maji i velmi sikovne zahradniky, coz je videt doslova vsude. Chcete-li videt celou fotoreportaz ze zoo, podivejte se sem.
A co za mesic? Vydrzte s tou zvedavosti, vsak se brzy dockate!
Mejte se krasne!
Petr Suvorov
