Jeřáb opouštějící hnízdo 8.4. 2017. Foto L. Kadava
Jeřáb popelavý je obecně uváděn jako druh, který je velmi citlivý na vyrušování v době hnízdění. Mezi ornitology se jednotlivá hnízdiště velmi často tají, zásadně nejsou doporučovány jakékoli nadbytečné návštěvy hnízda, či lokality, na níž k hnízdění došlo. V principu jsou tyto zásady jistě správné, jeřáb popelavý s sebou nese stále statut neobvyklého zážitku v přírodě, tím spíše, jde-li o hnízdiště. V neposlední řadě je legislativně chráněn jako druh kriticky ohrožený. V posledních letech zaznamenávám během své terénní praxe zvýšený výskyt jeřábů v hnízdní době na nových lokalitách. O prokázané hnízdění jde málokdy, jednak ptáci jsou během inkubace vajec a vodění mláďat velmi nenápadní, a také z důvodu, že k přímému hledání hnízda nenacházím důvod.
V tomto roce mi byla nabídnuta příležitost sledovat průběh hnízdění páru, který lze označit za neobvyklé. Hnízdiště bylo nalezeno na malém rybníku o rozloze 11 ha na Jičínsku. Pravděpodobně ještě v zimním období došlo k vysekání litorálního porostu. Období toku, stavby hnízda a snášení vajec probíhalo v době, kdy na rybníku, cca 80m od hnízda probíhala oprava hráze za použití těžké techniky. Hnízdo bylo umístěno na volné hladině v pásmu vysečeného litorálu. Nad hladinu čněly pouze uštípané vrcholky porostů do výše cca 10 cm a hnízdo bylo na rybníku zdaleka viditelné. Přesto chování jeřábů v období inkubace bylo nenápadné, jeřábi hnízdo opouštěli již při prvním spatření člověka a vlastní aktivní hnízdo prozradili až varováním a nalétáváním na husu velkou, která na hnízdo dosedla. V průběhu inkubace ustaly práce dle plánu rybářů, na hrázi pouze zůstala odstavená technika. Od rybářů se mi dostalo ujištění, že další práce v průběhu hnízdní doby nejsou již plánovány. Taktéž s výškou hladiny nebylo v období inkubace vajec manipulováno.
Pár jeřábů s již vzletným mládětem 21.6. 2017. Foto L. Kadava
Jeřába zjistili poprvé v blízkosti lokality 25. března 2017 místní pozorovatelé Tomáš Zvědělík a Kateřina Hamplová. Při kontrole 8. dubna bylo v dalekohledu zřetelné jedno vejce, mládě bylo poprvé zaregistrováno 8. května, kdy se výška nového litorálního porostu pohybovala kolem 30 cm. V průběhu června výška porostu přesahovala 60 cm a jeřábi byli již velmi těžko detekovatelní. Dne 21. července jsem měl možnost pozorovat pár s již vzletným mládětem.
Hnízdní lokalita na Jičínsku. Foto L. Kadava
Jeřábi se tak v počátečních fázích hnízdění vypořádali nejen se stavebním ruchem, ale v době inkubace a vodění mláděte i s probíhajícími zemědělskými pracemi v bezprostřední blízkosti lokality a také s relativně častou návštěvností lokality ornitology či fotografy. Poměrně netradiční je i lokalita, na níž jeřábi zahnízdili, jedná se o izolovaný maloplošný rybník v zemědělské krajině, obklopený poli, bez stromového porostu při okrajích, s výjimkou roztroušené skupiny vrb při severozápadní části rybníka. Přítomnost lesa při kraji rybníka přitom bývá označována jako podmínka při charakteristice vhodného hnízdního prostředí pro jeřába popelavého. Tito jeřábi sice popírají obecný názor o jejich citlivosti na rušení, z toho by se však nemělo vyvozovat, že to jsou obecně ptáci odolní a že je žádoucí měnit přístup k nim, zvláště v době hnízdění. Jedním z možných vysvětlení, při stoupajícím trendu početnosti jeřába popelavého v České republice, je „nasycení“ tradičních biotopů a tlak na jedince k vyhledávání nových, ne zcela biotopem odpovídajících lokalit, kde se ptáci nově pokouší hnízdit. Pokud je tato hypotéza správná, pak lze také očekávat další záznamy hnízdění v atypických biotopech či s ptáky odolnějšími vůči antropogenním vlivům.
Lukáš Kadava
