ZOOLOGICKA ZAHRADA WROCLAW
Kdyz jsme se loni v breznu vraceli s Jakubem Vranou z exkurze za labutemi malymi do Doliny Baryczy, zustalo nam ve Wroclawi volne dopoledne, takze jsem Kubu pracne presvedcil, ze chci videt wroclawskou zoo. Udajne se jedna o nejlepsi zoologicke zarizeni Polska. Hned u vchodu se rozprostira rozlehly vybeh se dvema zirafami, ktery maji obyvat pstrosi dvouprsti (Struthio camelus), ale nenasli jsme ani jedineho. V zoo volne hnizdi volavky popelave (Ardea cinerea), ktere nas tu a tam pozdravily z uctive vzdalenosti, a u pavilonu opic jsme objevili dve husy velke (Anser anser).
Po projiti prehrsle savcich vybehu a pavilonu, jejichz expozicni podoba saha do davne minulosti, jsem vedle prehistorickych kleci na kockovite selmy zahledl prvni ptaci druhy. Slo o bazanty mandzuske (Crossoptilon mantchuricum) a blizce pribuzne bazanty usate (Crossoptilon auritum). Kousek od pavilonu slonu na nas ve velke voliere cekal par orlu morskych (Haliaeetus albicilla) a v linearce volier sokol stehovavy (Falco peregrinus), bazanti kralovsti (Syrmaticus reevesii), leskli (Lophophorus impejanus), zlati (Chrysolophus pictus) a jejich hybrid s b. diamantovym (C. pictus x amherstiae).
V male postranni voliere vrubozobych se mi pres tripalcove pletivo spatne fotili hvizdaci eurasijsti (Anas penelope) a chilsti (Anas sibilatrix), ostralky stihle (Anas acuta), kachnicky mandarinske (Aix galericulata) a karolinske (Aix sponsa) a atraktivni pizmovky hrebenate (Sarkidiornis melanotos). K memu prekvapeni jsem v kleci zastihl i podivne hybridy divokych kachen (Anas platyrhynchos f. domestica). Nedaleko se rozprostiral prostorny rybnik, ktery obsahoval opravdove ptaci bohatstvi. Velike vrubozobe hejno bylo tvoreno husami tibetskymi (Anser indicus), cisarskymi (Chen canagica), berneskami kanadskymi (Branta canadensis), labutemi velkymi (Cygnus olor) a k memu nadseni i husami polnimi (Anser fabalis) a belocelymi (Anser albifrons), ktere jsem mel konecne v klidu prilezitost si poradne prohlednout zblizka (v tom dalekohledu se to na 300 metru dost spatne dela…).
Na malem dvorku obehnanem rakosovou ohradou jsem zahledl mladeho jeraba mandzuskeho (Grus japonica) v prubehu preperovani. Kuba na nej ponekud nejiste hledel, protoze ptak mel spinave hnede peri, ktere vypadalo, jako by ho nekdo vyvalel v kupce hnoje. Obcas nas mohou juvenilni stadia ptaku prekvapit, pokud je bezne nevidame…
Nasledovala podivna smesice neobvyklych ptacich vybehu, kterou odstartovala voliera pro pavy korunkate (Pavo cristatus). Naproti ni byli v jednom uzkem vybehu umisteni marabu africti (Leptoptilos crumeniferus), sousedici s dvoreckem, obyvanym sedmnacti odrustajicimi plamenaky starosvetskymi (Phoenicopterus roseus) a dvema plamenaky karibskymi (Phoenicopterus ruber), kteri meli na celem dvorku jeden maly lavor s vodou. S plamenaky velmi neobvykle sousedili emu hnedi (Dromaius novaehollandiae) a v poslednim vybehu me pozorne zkoumal pubertalni kasuar prilbovy (Casuarius casuarius) v hnedem opereni. Skoro mi pripadalo, ze ptaci v poslednich zminenych vybezich jsou na techto dvoreccich nastrceni jen na dobu docasnou a prijdou posleze do novych vybehu, protoze jestli ne, byla by uroven chovu pomerne diskutabilni.
Kdyz jsem se otocil doleva, ve velike voliere odpocival mohutny samec kondora andskeho (Vultur gryphus) a ve vedlejsi voliere poskakoval par krkavcu velkych (Corvus corax). O kousek dal jsme si prohledli stare voliery pro dravce z pocatku 20. stoleti, dnes zachovane spise z dokumentacnich ucelu, a putovali jsme dal.
Pres nekolik kopytnatych vybehu s velmi zajimavou architekturou jsme se dostali az k obrovske kopulovite voliere, plne ruznych hracek a provazku. Kdyz to nebylo urcene opicim, existovalo jedine zvire, ktere potrebovalo takhle rozmanite bydleni – papousek kea (Nestor notabilis), nejvetsi raubir mezi ptaky, kteremu opravdu ani kousek expozice nebyva svaty. O kousek dal se u zdi ohranicujici zoo tycil tzv. Sovi hrad, stavba to vskutku extraordinerni. Nekolik pritemnenych volier zabudovanych do pseudogotickeho maleho hradku vypadalo velmi pusobive. V jednotlivych prostorach jsme postupne nasli vyra velkeho (Bubo bubo) a dva druhy pustiku – obecneho (Strix aluco) a bradateho (Strix nebulosa). Bohuzel ten treti, nejvzacnejsi druh, tropickeho pustika hnedeho (Strix leptogrammica) jsme si prohledli pouze na cedulce, i kdyz jsem se sem vracel pozdeji jeste trikrat.
Pote, co jsme si prohledli krasny komplex sladkovodnich akvarii a vskutku pompezni terarium (snad nejvetsi kolekce jesteru, jakou jsem kdy videl!), jsme narazili na posledni ptaci expozici – obrovskou, prostornou volieru pro vodni ptactvo. V ni tokal par capu bilych (Ciconia ciconia), kterym delal spolecnost jeden cap cerny (Ciconia nigra). Vedle hromady slamy pospaval par husic rezavych (Tadorna ferruginea) a u misticky s krmenim se zivila samice husice australske (Tadorna tadornoides). Krehky jerab popelavy (Grus grus) si u rybnicku urovnaval rozcepyrene peri. Sedou eminenci voliery pak zustala bezesporu tajuplna volavka cervena (Ardea purpurea), ktera mela velmi podivne zbarveni, pripominajici spise krizence s volavkou popelavou.
V zoo mi schazelo najit posledni druh, ktery jsem chtel videt. Nemohl jsem najit zadneho zrizence a kdyz jsem u rybnicku s husami konecne jednoho dohonil, neumel ani slovo anglicky. „Morsky rybi orliak“, jsem ze sebe vyhrknul ve snaze vysvetlit mu, co hledam. Oci se mu rozsvitily a uz me tahal do predpotopniho zazemi vodniho ptactva. Vlezl jsem za nim do domecku, kde me hned u vchodu z male volierky zdravilo nekolik pelikanu bilych (Pelecanus onocrotalus). V dalsi volierce mi zrizenec otevrel dvirka a vyzval me, abych vstoupil dovnitr. Na zemi tam sedela dvojice mladych orlovcu ricnich (Pandion haliaetus). Tento neobvykly dravec, ktereho neni v mnoha evropskych zemich zas tak velky problem zastihnout, se totiz v chovech temer vubec nevyskytuje. Vyjimkou je krome Wroclawi jeste portugalsky park Avintes a pak spanelska Zoo Jerez de la Frontera, ktera se specializuje na drave ptaky Stredomori a orlovce s uspechem i rozmnozuje. Orlovci by si jiste zaslouzili daleko lepsi volieru nez tu, kterou jim zoo momentalne nabizela, ale verim, ze to bude rychle napraveno, az budou veskere prestavby hotove. Kdyz jsem se orlovcu dostatecne nabazil, zkonstatoval jsem, ze uz tady v tehle zoo zadne jine ptaky nemaji a je na case to tu zabalit.
A jak to byva zvykem, na konec jsem si nechal male hodnoceni celkoveho dojmu z wroclawske zoo. Park je opravdu hodne veliky. Spousta expozic je starych a nevyhovujicich, nicmene mnohe z nich je pekne ponechat alespon z dokumentacnich ucelu, protoze zde bylo videt, ja vypadala architektura pred nekolika desitkami let. Vubec po architektonicke strance je prochazka velmi nevsednim zazitkem. Pseudoruske domecky u kopytniku, nevsedni sloninec ci nektere stare voliery stoji za to videt. Navic zoo prochazi rozsahlou rekonstrukci a nove expozice jsou opravdu velice zajimave. Druhova kolekce je objemna. Sladkovodni akvarium ma v tomto smeru velmi dobrou uroven a pocet druhu plazu v terariu prevysoval mnohe zapadoevropske zoologicke zahrady. Z hlediska spokojenosti zvirat by se urcite chyby najit daly, zejmena ve starych expozicich, ale nechci shazovat snahu zoo stale vylepsovat. Krome maleho prostoru, ktery meli jiz zmineni orlovci, si neodpustim vytku neprimerene male expozice pro kalone indicke ve sloninci, kteri mohou mit az 150 cm v rozpeti kridel.
Shrnuto a podtrzeno – wroclawska zoo patri k lepsimu evropskemu prumeru a jeji navstevou se muzete pouze obohatit. Za zminku stoji, ze se galerka fotek z nasi spolecne exkurze vysplhala na treti misto ve sledovanosti mezi dalsimi vic jak 200 galeriemi na mem webu. Vzhledem k tomu, ze Wroclaw neni ani tak blizko jako Praha, ani tak proflaknuta jako Walsrode, nemam vubec tuchu, jak se tomu stalo. Muze za to uhrancivy Kubuv pohled u voliery s gibony anebo hrozivy pohled vztyceneho medveda hnedeho na titulni strance… ? Tezko rict 😉 At uz je to tak ci onak, jsem rad, ze si lide vsimaji detailu 🙂
Kompletni seznam ptaku, v soucasnosti chovanych v Zoo Wroclaw najdete ZDE. Krome toho zde take nechavam odkaz na galerii kolegyne Mgr. Zuzky Varadinove, ktera byla ve Wroclawi letos. Musim se priznat, ze kdyz jsem videl nove expozice, byl jsem velmi potesen. Fotografie naleznete ZDE.
Petr Suvorov
Cela kolekce ze Zoo Wroclaw je k videni na zde
