Panorama Javořích hor. Foto Jana Ježek
Základním cílem zavedení systému plošné hnízdní podpory dutinových dravců a sov Javořích hor na území CHKO Broumovsko zůstává vystupňování predačního tlaku na drobné zemní hlodavce. Předpokladem pro snížení populačních hustot ve vrcholech gradací u hrabošovitých, kteří nejčastěji poškozují výsadby listnatých lesních dřevin, je trvalé usazení početného společenstva přirozených predátorů. S ohledem na nedostatek přirozených hnízdních možností je instalace hnízdních budek nejsnadnější cestou.
Sýc rousný. Foto F. Hruška
Hnízdní podpora byla realizována na základě požadavku Správy CHKO Broumovsko a ve spolupráci s Lesy České republiky s.p., Lesní správou Dvůr Králové nad Labem, která práce finančně zajišťuje. V roce 2010 došlo k instalaci prvních budek na ploše 12 km2 a od r. 2012 byla zájmová oblast rozšířena na 35 km2 (24 km2 lesa, 11 km2 louky).
Po zavedení systému plošné hnízdní podpory dutinových dravců a sov dochází k postupné obnově jejich početnosti. Populační přírůstek tří usazovaných druhů predátorů –poštolky obecné (Falco tinnunculus), puštíka obecného (Strix aluco) a sýce rousného (Aegolius funereus) – dosahuje po 7 letech šestinásobku výchozího stavu. Vývoj hustoty umělých hnízdních příležitostí je dán obnovou a rozložením zbytkové hnízdní populace. Výchozí počet hnízdních budek byl postupně doplňován v lokalitách s konkurencí dalších živočichů (kuny, brhlík atd.) nebo v případě vysoké obsazenosti v ucelených výsecích krajiny. Konečný výsledek je směrován na využití nosné kapacity prostředí ve vztahu mezi predátory a jejich kořistí. Vývoj početnosti hnízdních budek pro dutinové dravce a sovy v oblasti Javořích hor je uveden v tabulce (tab. 1) a jejich rozložení v roce 2016 znázorněno v obrazové příloze.
Celková průměrná hustota budek se k 31. 12. 2016 zvýšila od počátečního základu 3,23 ks/km2 (v r. 2013) na 5,43 ks/km2 (v r. 2016). Z toho je hustota hnízdní nabídky v odpovídajícím prostředí pro poštolku obecnou 3,64 ks/km2, puštíka obecného 1,00 ks/km2, sýce rousného 4,42 ks/km2 a nově experimentálně pro kulíška nejmenšího 0,83 ks/km2. Stávající počty a relativně rovnoměrné rozložení budek vytváří podmínky pro úspěšné odchovy mladých ptáků i v letech populačního minima drobných hlodavců. Navíc umožňují obsazení nových teritorií, kde v minulosti hnízdní příležitost chyběla. Vedle přírůstku počtů hnízdících párů dochází v populacích ke zvyšování podílu nehnízdících jedinců, kteří do reprodukce vstupují pouze v letech gradace kořisti a posilují její odběr. Samotné rozložení umělých hnízdišť bude i v následujících letech upravováno podle aktuálních změn v prostředí jednotlivých lokalit.
Ohlédneme-li se do počátků hnízdní podpory, kdy byly budky na Javořích horách obsazovány překvapivě dominantním sýcem rousným, ukazuje se zřetelná změna v utváření celkové struktury společenstva myšilovných dutinových dravců a sov. Podle biotopových preferencí cílových druhů i limitujících hustot jejich kořisti, jsou postupně osídlována nová teritoria. Dříve ojedinělé páry puštíka obecného přežívali v okrajových částech obcí nebo v enklávách listnatých porostů v jihovýchodní části území. V současnosti se hnízdící páry této sovy a stopy po nehnízdících jedincích posunuly do blízkosti horského hřebene i do jeho severozápadní části. Obdobně poštolka obecná byla na počátku podpory výrazně synantropním druhem, který hnízdil řídce na budovách v jednotlivých párech. Usazením do polobudek rychle zvýšila svoji početnost na loukách a pastvinách po celé délce horského hřebene. Z výsledků šestileté hnízdní podpory je změna v utváření struktury společenstva dutinových dravců a sov v tomto regionu zcela zřejmá (obr. 1, 2, 3, 4). Za současného populačního přírůstku sov v uzavřeném lesním prostředí (sýc rousný) se tu promítá rychlá obnova populací dravců a sov (puštík, poštolka) hnízdících na hraně lesa a v otevřené krajině. V roce 2016 byl pokles hnízdících párů v horském lese způsoben nedostatkem kořisti, zatím co na hraně lesa a v navazujících lučních porostech byla potrava v rozhodujícím období evidentně dostupnější.
Dosavadní nepřetržitý nárůst hnízdících párů poštolky obecné i v troficky nepříznivém roce potvrzuje přetrvávající existenci volných potravních zdrojů v krajině. Současně odráží hloubku disproporce mezi velikostí potravní nabídky a jejím využíváním.
Zákoutí lesů Javořích hor. Foto Jan Ježek
Pro objektivní hodnocení početnosti populací podporovaných druhů je do něho nutné zahrnout i jedince, kteří se v prostoru trvale zdržují, ale nenastoupili do reprodukce. Velikost podílu nehnízdící části populace lze přibližně identifikovat při kontrolách budek nálezem pobytových stop (kotlinky, peří, vývržky, kořist). Tito ptáci se často zdržují ve svých domovských okrscích po celou vegetační sezonu a také svá hnízdiště navštěvují i hájí. Množství lichých jedinců nebo i celých párů postavených mimo reprodukci zintenzivňuje vnitroduhovou konkurenci a rozšiřuje predační tlak do méně atraktivních lokalit. Nehnízdící část populace prozatím narůstá s počtem hnízdících párů a její reprodukční zapojení lze očekávat v dalších sezonách, kdy bude usměrňováno potravní nabídkou. Přírůstek obou částí populace byl ve zdejších trofických podmínkách do r. 2015 velmi rovnoměrný (obr. 5). V roce 2016 se promítl propad hustot kořisti a tím i hnízdících párů v lesním prostředí.
Výsledek 5. hnízdní sezony:
- Kořist
Záměrem hnízdní podpory dutinových dravců a sov je přirozené tlumení gradací drobných hlodavců. I když predátoři průběh samotného cyklu drobných hlodavců příliš neovlivní, podle některých výsledků mohou snížit jejich početnost ve vrcholu gradace v lesním prostředí až o 30 – 50 % (Cislerová a spol. 1997, Šťastný a spol. 2010). Tomu by mělo současně odpovídat snížení intenzity poškozování lesních kultur.
Hlavními škůdci lesních výsadeb jsou v této oblasti jednoznačně naši hrabošovití (Arvicolidae). Z celé čeledi je nutné se zaměřit na čtyři nejhojnější druhy – hraboše polního (Microtus arvalis), hraboše mokřadního (Microtus agrestis), norníka rudého (Clethrionomys glareolus) a hryzce vodního (Arvicola terrestris). Zatím co první tři druhy patří k běžné a vyhledávané kořisti dravců a sov, hryzec je pro svůj skrytý způsob života hůře dostupný. Protože osídluje podmáčené plochy nebo břehy potoků a vlhkých příkopů, lze jím působené škody nalézt na menších plochách. Pouze za silných gradací (v periodě kolem 12 let) migrují mladá zvířata do vzdálenějších lokalit a stávají se častější kořistí. Naproti tomu s hrabošem polním, mokřadním a norníkem rudým se lze setkat v lesním prostředí všude na plochách s bylinným patrem, kde v letech gradace (perioda kolem 4 let) mohou vznikat škody. Norník rudý navíc dobře přežívá i v zapojených lesních porostech bez podrostu.
Jarní a podzimní odchyt drobných zemních savců byl podobně jako v předchozích sezonách také v tomto roce zaměřen na rozložení nejpočetnějších populací sledovaných hlodavců v horském terénu. Sledováno bylo společenstvo při okraji lesa v prostředí navazujícím na přilehlé luční porosty (550 m n.m.v.), v možném migračním koridoru (příkop lesní cesty, 710 – 730 m n.m.v.) a na imisní holině horského hřebene (800 m n.m.v.). Expozice 650 sklapovacích pastí na počátku a ke konci vegetačního období, byla rozdělena do tří linií. Po 200 sklapovacích pastech bylo umístěno podle lesního okraje nad Ruprechticemi a podle lesní cesty na JV svahu Ruprechtického Špičáku. Dalších 250 pastí bylo položeno na linii podle modré TZ na zatravněné holině Širokého vrchu (příloha 8). Odchyt zvířat byl prováděn po dobu 3 nocí. Výsledek odchytu v r. 2016 na začátku jarního a podzimního období ukazuje na nízké a podprůměrné stavy drobných savců (tab. 2, 3, 4 a obr. 6). Nízká hustota zůstává trvale ve stření části se střídavě zapojenými porosty a lesními mýtinami (obr. 7). V porovnání s minulou sezonou početnost společenstva drobných savců celkově poklesla o 72 % a podíl hrabošovitých ze 68 % na 60 %.
Snůška sýce rousného. Foto F. Hruška
Vzhledem ke stavu populace drobných hlodavců lesního prostředí ve druhé dekádě září, kdy bylo potvrzeno 100 % dospělých jedinců v reprodukci, lze do počátku zimního období očekávat nejméně zdvojnásobení jejich stavů. V té době se bude zastoupení mladých zvířat v populaci pohybovat kolem 70 %. Do zimování tedy nastupuje skupina zvířat na spodní hranici středního výskytu, která bude díky dostatku stromových semen (buk, smrk) pravděpodobně velmi dobře přežívat do dalšího jarního období. Úspěšné zimování může být současně podpořeno déle trvající sněhovou pokrývkou, která predátorům znesnadní přístup ke kořisti. Vzhledem k rovnoměrnému rozptylu zvířat v prostoru lesa i navazujícího bezlesí není předpokládaná zvýšená koncentrace hrabošovitých. Proto i nebezpečí vzniku škod na lesních kulturách v nadcházejícím zimním období není vysoké.
Grafická příloha ZDE
Miroslav Dusík
