ÚVODNÍK – Před nedávnou dobou vznikl nápad, že se na webu Východočeské pobočky ČSO pokusím sestavit jakýsi seriál, ve kterém bych se chtěl věnovat diverzitě ptáků chovaných v zoologických zahradách. Dřevní ornitologové a birdwatcheři si určitě budou zakrývat oči a ťukat si na čelo, že si ornitolog vůbec může dovolit chodit do ZOO. Nicméně já tvrdím, že pravý ornitolog musí znát všechno, nebo minimálně alespoň se snažit o vše v oboru zajímat. Nebudu popírat, že mě částečně ovlivnilo mé působení v ZOO Praha. Můj zájem o okolní zoologické zahrady mě přivedl k myšlence sepsat sérii kratších reportáží o tom, s jakými skvosty se vlastně v chovu v zajetí lze dnes setkat. Předem čtenáře upozorňuji, že faktografická stránka některých reportáží může klesat v rozsahu, jak je to dlouho, co jsem v té které ZOO byl a jaké zprávy se mi podařilo dát dohromady. Pokud byste mě chtěli upozornit na jakékoliv nedostatky, neváhejte mi napsat na suvorov@fzp.czu.cz. Jako první jsem si poněkud netradičně vybral zoologickou zahradu v Jihlavě.
ZOOLOGICKÁ ZAHRADA V JIHLAVĚ
Do Jihlavy jsem se poprvé podíval počátkem 90. let minulého století jako ještě školou povinné dítě. Tato ZOO byla tehdy považována za velmi moderní, protože se hrdě hlásila ke svým bezmřížovým expozicím. Moc už si toho z ní z tehdejší doby nepamatuji. V hlavě mi utkvěla jediná vzpomínka: když jsme procházeli parkem, bylo ještě po ránu a v údolí se držela ranní mlha. Uprostřed ZOO je veliký prostorný jihoamerický výběh, který (ještě dnes) obývají tapíři jihoameričtí (Tapirus terrestris). Uprostřed něj je dřevěný altán. Když jsem přišel k výběhu, oba dva tapíři seděli pod altánem. Vedle něj seděl kohout bílého páva a měl dlouhou a bohatou vlečku roztaženou do mléčného mlžného oparu. Pták vypadal jako nevěsta v závoji a na mě jako na kluka to tehdy udělalo dost silný dojem.
Co do recentní sbírky ptáků nepatří Jihlava k těm úplným špičkám, ale to proto, že ptáci nejsou to, na co se zahrada specializuje. Naposledy jsem zde byl s kamarádem Michalem a jeho rodinou na jaře roku 2007. Krátce po vchodu do ZOO nás překvapilo veliké hejno pávů korunkatých (Pavo muticus), z nichž několik samců bylo zjevně hermafroditních. U hrabavých ptáků dochází občas u starých samic k tomu, že jim s postupujícím věkem přestávají fungovat pohlavní orgány a v těle stoupá hladina samčích hormonů. Nejsem živočišný fyziolog, takže vám neřeknu, jak přesně to funguje, ale v praxi pak taková slepice „kohoutovatí“ tak dlouho, až ji od skutečného samce nerozpoznáte. U pávů se tedy staré slepici jednoduše nejdříve přebarví krk z hnědozelené do modra a postupně jí naroste dlouhá vlečka. Zajímavá pak byla situace, kdy jsem přistihl pravého pavího kohouta, tokajícího na tohoto hermafrodita.
V malém výběhu hrošíka liberijského (Hexaprotodon liberiensis) jsme zastihli kromě zbylé části paví skupinky osamělou husici egyptskou (Alopochen aegyptiacus). Uprostřed ZOO jsou jakési lemuří ostrovy, na kterých bydlí například lemurové vari (Varecia variegata) či lemurové rudočelí (Eulemur fulvus rufus). V době svého vybudování se jednalo o jednu z nejmodernějších expozic v republice a její stylovost zůstává patrná i při dnešní tvrdé konkurenci s ostatními parky. Ostrovy jsou lemované poměrně rozsáhlou vodní plochou, kde žije několik druhů vrubozobých. V pozadí jsme zahlédli zrzohlávky rudozobé (Netta rufina) a husice liščí (Tadorna tadorna), přede mnou se nedala přehlédnout zajímavá scénka. Houser husice magellánské (Chloephaga picta) chtěl dokázat své družce, jak je zdatný bojovník, takže si cvičně zkusil prohnat husu běločelou (Anser albifrons). Posléze se vrátil ke své samici, aby dáma upustila na zem hedvábný kapesníček a on se mohl kasat, jaký je frajer. Přítomnost husy běločelé mne zahřála na duši už z toho důvodu, že se jedná o evropský druh. To už naši pozornost ale upoutal houser labutě černé (Cygnus atratus), který vyháněl všechny ostatní ptáky. „Ta labuť je dobře na facku,“ suše zkonstatoval Michal. Labutí samec měl křídla načepýřená, co to šlo, a krk hluboko zabořený do zad, když postupně útočil na okolní husy a kachny. Vím, že jsou labutě teritoriální v době rozmnožování, ale že si teritorium obhajují až do takové míry, mne samotného poněkud překvapilo. Vedle lemuřích ostrovů jsme v proslaveném tapířím výběhu místo tapírů, uklizených uvnitř v ubikaci, zastihli dva zvědavé nandu pampové (Rhea americana).
Nemalou chloubou ZOO je nedávno vystavěná stylová Africká vesnice, komplex několika malých domečků, simulujících domorodé chatrče afrických domorodců. U ní je veliké jezírko s několikačlenným hejnem plameňáků starosvětských (Phoenicopterus roseus). Nedlouho po naší návštěvě jsem se díval na zprávy a dozvěděl jsem se, že kolegům do expozice s ptáky vnikl psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) a po střetu s predátorem došlo k usmrcení několika plameňáků. Drobné šelmy jsou pro chovatele dost velký problém, protože jsou schopné se dostat opravdu všude.
V jedné z afrických chatrčí jsme našli miniaturní noční pavilon, ve kterém chovají kaloně (tuším zlaté – Pteropus rodricensis), ježka ušatého (Hemiechinus auritus aegyptiacus) a s nimi sdílí expozici i výreček malý (Otus scops). V přítmí chatrče má tichý interiér, nasvětlený do červena, velice zvláštní, až magickou atmosféru. Vedle je malý dětský areál, v jehož rámci je výběh pro drůbež, kde můžete vidět různé chovatelské formy slepic a bílou chovatelskou formou perličky kropenaté (Numida meleagris f.domestica).
Když jsme se dostatečně nabažili všemi chovanci, neodpu stil jsem si zkusit na vlastní kůži specialitu ZOO, jeden z nejvyšších tubovitých tobogánů u nás. Na závěr prohlídky jsem si tak připomněl dobu, kdy jsem se sem podíval jako kluk. Jen toho bílého páva jsem už nedohledal…
Petr Suvorov, ZOO Praha
Kompletní seznam ptačích druhů, chovaných v ZOO Jihlava naleznete zde.
Kompletní fotoreportáž z mé cesty do Jihlavy je k dispozici v albu na mých webovkách zde .
{mxc}
