Ornitologická stanice v Col de Jaman. Foto – Jan Bartoníček
Švýcarsko, Col de Jaman – Přenesme se alespoň na chvíli z východních Čech do zahraničí, do místa zvaného Col de Jaman.
Hlavním lákadlem je zde ale ornitologická stanice v tom „pravém švýcarském stylu“, tzn. se špičkovým vybavením a kvalitním zázemím, ale i s příjemnou a pohostinnou společností, jak jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Zpátky ale ke stanici a k její pracovní náplni.
Odchytové sítě na 10 m vysokých sloupech. Foto – Jan Bartoníček.
Samotnou stanici tvoří pronajatá horská chata, sloužící jako zázemí a malá dřevěná bouda, kde se kroužkuje. Hlavním zaměřením jsou samozřejmě táhnoucí ptáci. Stanice v Col de Jaman má však oproti jiným místům ve Švýcarsku (kterých jsou mimochodem desítky oproti tak 0-1 v ČR) několik specifik. Tím prvním je používaní hlasové nahrávky. Ovšem nepředstavujte si nějaké pouštění mp3 nahrávek z přenosných reproduktorů, takoví troškaři opravdu nejsou. Od přehrávače a zesilovače, umístěných ve stanici, vedou dva asi dvousetmetrové kabely k reproduktorům v blízkosti sítí. Kroužkovatel si tak může pěkně v teple a suchu své stanice měnit zvukové stopy, aniž by musel vytáhnout paty ven. Co vás ale opravdu ohromí hned po příjezdu do horského sedla, jsou ty nejvyšší sítě ve Švýcarsku. V Col de Jaman mají na výšku neuvěřitelných deset metrů a jsou nataženy na bytelných kovových sloupech. Celá linie elevátorových sítí je i pořádně dlouhá, zhruba 130 metrů. Účinnost odchytového zařízení v takovém měřítku je vskutku velká a za mlžných nocí, kdy táhnoucí ptáci kopírují terén, je možné odchytit až 200 ptáků za noc. Ale ani ptáci, kteří neradi létají nízko při zemi, zde nemají šanci.
Samotná práce kroužkovatelů má úroveň vědeckého výzkumu. U každého ptáka určují jeho tělesnou kondici, rozměry křídla a stav pelichání. Neberu-li v úvahu určování věku a pohlaví, tak vše zabere nanejvýš 30 sekund. Údaje jsou bleskově a jednoduše zapisovány přímo do počítačového programu.
Na konec bych rád ve stručnosti sdělil pár svých zážitků a dojmů z jednoho dne, který jsem v Col de Jaman prožil. Prvním odchyceným ptákem byl strnad zahradní (Emberiza hortulana)! Pro mne opravdový skvost. Když jsem však pročítal seznam odchycených ptáků, strnad zahradní byl na denním pořádku. Celou noc byla pouštěna nahrávka křepelky polní (Coturnix coturnix). Při nočních kontrolách se chytila pouze jedna, ale ráno začala ta pravá akce – nahánění křepelek do sítí. Použitá technika byla velmi jednoduchá, stačilo proběhnout louku za vytrvalého tleskání. A výsledek – minimálně 10 křepelek. Radost z takového počtu mi nezkazil ani fakt, že se křepelek většinou chytá mnohem více. Nejčastěji ve dne chytaným druhem byla linduška lesní (Anthus trivialis), méně častými ptáky potom krutihlav obecný (Jynx torquilla), strnad zahradní nebo cvrčilka zelená (Locustella naevia). Fantastická zvířata jsou ale ořešníci kropenatí (Nucifraga caryocatactes), kteří napadali do sítí jako hrušky hned tři najednou.
Strnad zahradní. Foto – Jan Bartoníček.
I když jsem nezažil mlžnou tahovou noc, přesto byl pro mne čas strávený v Col de Jaman i celý zbytek týdne na další švýcarské stanici obrovským zdrojem inspirace a možností nabrat tuny zkušeností. Doporučuji všem začínajícím ornitologům a hlavně kroužkovatelům na některou stanici zavítat (výběr je opravdu veliký), přístup a pohled na kroužkování ptáků (a nejen ptáků) se ihned závratně změní.
Honza Bartoníček
Ořešníci kropenatí. Foto – Jan Bartoníček.
Krutihlav obecný. Foto – Jan Bartoníček.
