Svitavy – Ptactvo svitavského Dolního rybníka sleduji pravidelně již třináct let. Pátrat sem po zajímavých druzích přijíždím na kole nejčastěji v měsíci říjnu. Příčinou je samozřejmě v tento čas snížená hladina při výlovu rybníka a dosud příhodné prostředí rozsáhlých porostů rákosin, orobince a zblochanu. Při jedné z letošních podzimních kontrol se mi podařilo skutečně neobvyklé pozorování bukačů velkých (Botaurus stellaris), které bych zařadil mezi mé nejzajímavější ornitologické zážitky nejen ze Svitavska.
Zde bukače zastihneme během posledních let v nejrůznějších částech roku nepravidelně, ponejvíce na rybnících Nový u Opatova, Velký Košíř u Litomyšle a právě na Dolním rybníku. Tady jsem jej překvapil i letos 26. března při brodění v podmáčených litorálech. V roce 2001 jsme prokázali na tomto rybníku i jeho zimní pobyt (3x počátkem února) a potěšil nás tehdy také svým dlouhodobějším setrváním v říjnu a listopadu.
V sobotu 24. října 2009 jsem prohlížel zmenšenou hladinu Dolního rybníka z jeho přední pravé části. Počítal jsem kachny divoké (Anas platyrhynchos), zjistil hvízdáka euroasijského (Anas penelope) a několik lysek černých (Fulica atra). Při pohledu do zadních partií rybníka jsem si nemohl nevšimnout v kontrastu s tmavými stonky orobince, které jsou jinak ponořené pod vodou, světlého těla kráčejícího bukače velkého. Okamžitě vyrážím rychlou jízdou k lepšímu místu pro pozorování. Odtud právě odchází pan Pěnička, na kterého volám. Když se tak jako já raduje z objevení tohoto u nás stále poměrně vzácného ptáka, oznamuji mu, že v přítoku vidím ještě další dva jedince. Zprávu rychle přenáším přes sms svým svitavským kolegům, z nichž rychlým krokem zanedlouho přichází Luboš Novák se stativovým dalekohledem. Vládne bohužel nepříliš dobré počasí, a viditelnost tak není ideální. Vadí nám to především proto, že digiscopingová fotodokumentace nebude moc kvalitní. I tak si ale „lebedíme“, protože je nám jasné, jak výjimečné okamžiky prožíváme. Podobné počty bukačů by nám jistě „záviděli“ i ornitologové a birdwatcheři z daleko věhlasnějších lokalit u nás, třeba na jižní a střední Moravě nebo v Polabí a v jižních Čechách. A to vychází za chvíli z rákosiny nejblíže od nás čtvrtý bukač, který nám parádně předvádí sbírání potravy ze stébel rákosu i z malých kaluží na bahně. Všichni čtyři bukači (patrně jen dospělci) jsou v rozvážném pohybu. Jeden i krátce přeletí část rybníka. Pokouším se litorál kontrolovat ještě pozorováním z úplné zadní části rybníka, ale nejlepší pozici máme u tabule č. 4 naučné stezky. Od 12:45 hod. do 16:00 hodin si užíváme tento zážitek. Mezitím přemýšlíme, odkud se bukači vzali a jestli se tu zdrží déle. A také o tom, jak by to bylo s jejich zájmem o lokalitu, pokud by Rybářství Litomyšl „odbahnilo“ (lépe řečeno „umrtvilo“) rybník tak, jak to má v záměru. Druhý den potom sledujeme už jen jednoho bukače, znovu u rákosin v přítokové části rybníka.
Doma pochopitelně zkouším zjistit, nakolik je pozorování čtyř bukačů ojedinělé. Web ČSO, různé regionální zpravodaje, sborníky, mapovací atlasy a práce mě utvrzují, že jde o raritní počet najednou sledovaných ptáků. Musílek (1946) např. uvádí přelet několika jedinců 25. března 1925 nad rybníkem Šmatlán. Druhý vyšší počet bukačů pochází rovněž z Pardubicka – 23. dubna 1995 na Bohdanečském rybníku zaznamenal P. Bergmann také čtyři ptáky. „Vede“ však Žehuňský rybník, odkud M. Jelínek uvádí z 25. 5. 1991 čtyři bukající samce, z 20.6.1992 a 4.6.1994 rovněž čtyři bukače. Rekordní je 20. červen 1993, kdy se podařilo zjistit i pět jedinců. Věřím tomu, že ve většině případů však šlo spíše o registraci hlasů nebo pozorování bukačů z větší dálky. Náš Dolní rybník má jednu unikátní výhodu. Pokud už se tu vyskytne nějaký vzácnější ptačí druh, pak si ho zde obvykle prohlédneme velmi dobře. V tom mi dají zapravdu i mí svitavští kolegové.
Vlastní někdo z čtenářů tohoto příspěvku i další záznamy o podobně výjimečném počtu pozorovaných bukačů?
Jiří Mach
