Miluj blizniho sveho – pod nazvem vypujcenym od E. M. Remarqua se tentokrat neskryvaji peripetie nemeckych uprchliku z dob druhe svetove valky, ale jiny nemene pozoruhodny pribeh, tykajici se tentokrat evoluce chovani. Konkretne vyvoje kooperace mezi nepribuznymi jedinci tehoz druhu.
Stripek poznani do nyni sestavovane mozaiky vzajemnych vztahu zvirat se snazi prinest i nedavno publikovana prace lotysskych vedcu, kteri zamerili sve usili na zvlastni chovani, zname i v Ceske republice pod anglickym nazvem mobing. Jedna se o zvlastni druh obranne strategie, pri nemz voli skupina zvirat misto uteku pred predatorem spolecny utok na nej. Zvirata se tak snazi nasazenim vlastniho zivota dravce odehnat a ochranit sva mladata nebo treba potravu. Toto chovani bylo zjisteno u cele rady zivocichu, nejznamejsi je ale u ptaku (pomerne dobre pozorovatelnym prikladem z nasich rybniku jsou utoky racku chechtavych na kolem proletajiciho orla morskeho). Samotni Lotysi se zamerili na vyskyt mobingu u i nam dobre znameho lejska cernohlaveho (Ficedula hypolueca), ktery je pro zkoumani spolecenskeho chovani vhodny mimo jine tim, ze jednotlive pary casto hnizdi v dutinach nebo budkach blizko sebe. Lotysi se nejvic zajimali o to, zda pri velkem predacnim tlaku bude jakykoliv jedinec hajit i ohrozene hnizdo sveho souseda, a jestli pri zvysujicim se nebezpeci bude stoupat i mnozstvi spolupraci. Dale si pak kladli otazku, zda „vetsi chut“ k mobingu budou mit ptaci, jimz bylo od nyni ohrozenych sousedu nekdy v minulosti pomozeno (kooperace postavena na „domluve“: Pomoz mi a ja ti to priste vratim). Zkouman byl i vliv vzdalenosti predatora na vyvolani mobingu.
A jak to nakonec dopadlo? Pri prvnim polozeni atrapy pred hnizdo doslo ve vsech pripadech k utoku, jak od primo ohrozenych paru, tak od sousedu. Rozdil byl jen v sile utoku. Zatimco hnizdici ptaci se na nepritele vrhli se vsi zurivosti a za svou cinnost „sbirali“ 2 ci 3 body, sousede byly prece jen o neco mirnejsi a na pustika reagovali bud slabe, nebo stredne (1 – 2 body). Navic rodice ohrozenych mladat utocili s mnohem vetsi frekvenci. Doba, jez ubehla od prvniho utoku rodice az k pomoci od souseda, se vetsinou pohybovala mezi 20 a 126 vterinami.
Vime tedy uz, ze lejsci na predatora reaguji podle vzdalenosti. Cim je bliz, tim je snaha odehnat ho vetsi. Z toho podle vseho vyplyva, ze mobing by mohl zmirnit tlak predatora v cele oblasti (v idealnim pripade i vyhnat predatora z nami obyvaneho uzemi). Predeslane duvody pro kooperaci se v tomto pripade tedy jevi pomerne realisticky. Navic reakce na blize umistenou vycpaninu jasne naznacuje, ze lejsci budou snaze spolupracovat, pokud je nebezpeci opravdu patrne (predacni tlak roste a jim samotnym opravdu hrozi, ze se pristi obeti lovce stanou jejich mladata, nebo oni sami). Dlouhodobe vyhody tedy dominuji. Zustava nam vsak stale otazka, zda funguje vzajemna pomoc na principu: Ty jsi pomohl mne a ja pomuzu tobe.
Ochota lejsku podilet se na obrane budky jejich hodneho souseda tentokrat nebyla stoprocentni, presto vsak pomerne znacna, coz nakonec ukazuje, ze si jednotlivi ptaci nezapominaji pomoci.
Nametem k zamysleni (a pripadne take k dalsimu vyzkumu) ale je, jak by ptaci reagovali v prostredi s vysokou umrtnosti. Obecne se da jen tezko cekat, ze ja, budu-li se pro tuto chvili povazovat za lejska nebo nejake jine zvire, pomuzu sousedovi, u nehoz nevim, zda bude zitra rano jeste ziv a dostane moznost, mi moji cennou sluzbu oplatit.
Zaverem lze tedy rici, ze nepriznive podminky mohou u lejsku cernohlavych opravdu vest k vzajemne spolupraci mezi nepribuznymi jedinci a evoluce kooperace diky stresujicim podminkam je v jejich pripade mozna. Je vsak zapotrebi dale pracovat s mnohem komplexnejsim druhovym vzorkem a vyrazne vetsi skalou podminek.
Cely clanek si muzete precist zde .
Z anglickeho originalu prelozil a upravil Jakub Vrana
Literatura
KRAMS, I. et al. 2010: The increase risk of predation enhances cooperation. Proceedings of the royal society of biological science 277: 513-518.
