Ptačí migrace je poměrně známým pojmem, který je zkoumán již mnoho let. Jedním z aspektů, který chtěl člověk vždy poznat a na který se stále ptá, je jak se ti ptáci orientují a trefí po dlouhé cestě na zimoviště a zpět. Je známé, že se ptáci řídí podle orientačních bodů v krajině, podle polohy slunce, polarizovaného světla, polohy hvězd a také magnetického pole. Kombinací těchto podnětů se ptáci orientují na svých cestách i v nepřízni počasí, kdy je obloha zatažená.
Vnímání magnetického pole je druhým hlavním systémem orientace ptáků. Tento navigační kompas má dvě složky – horizontální a vertikální. Představme si Zemi jako velký magnet, kdy severní magnetický pól je blízko geografickému a jižní magnetický pól je blízko jižnímu geografickému. Při znázornění magnetické síly indukčními čarami nám vzniknou segmenty připomínající nakrájený pomeranč (viz. obrázek). Na rovníku probíhají indukční čáry horizontálně, ale blíže k pólům se zanořují do země, až se zanoří přímo do magnetického pólu. Vertikální složka se pak mění na každé hemisféře (S a J) vzhledem k zeměpisné šířce. Magnetické pole tak může pomoci v určení zeměpisné šířky a ke směru živočichům, kteří umí vnímat naklonění indukčních čar.
Rentgenove snimky ukazujici pritomnost zeleza v nervovych bunkach zobaku jednotlivych druhu::penice slavikova, cervenka obecna, kure – kur domaci, holub domaci
Nejvíce pokusů při studiu vnímání magnetického pole ptáky se asi provádělo s červenkami obecnými(Erithacus rubecula). Bylo například objeveno, že citlivost vnímání magnetického pole je velmi široká a může se i adaptovat na nižší míru síly než je v přírodě běžná. Ukázalo se také, že ptáci, kteří nepřišli do kontaktu s vnějším prostředím a neměli tak možnost vidět oblohu či slunce, se přesto na podzim přesouvali v souladu s jejich migračním směrem. Ovšem ptáci takto testovaní ve větších zeměpisných šířkách potřebovali vidět oblohu, aby směřovali správným směrem. Vnímání magnetického pole bylo experimentálně potvrzeno u více než 20 druhů. Ptáci jsou citliví jak na směr, tak na intenzitu magnetického pole, ale pravděpodobně ne na jeho polaritu.
Nové studie však přišly s další novinkou. A to s tím, že vnímání magnetického pole je spojeno s vnímáním světla skrze molekuly v ptačí sítnici a ptáci tak mohou magnetické pole vidět. Podoba v jak ho vidí, by se dala přirovnat k jakémusi vzoru světlých a tmavých stínů, který překrývá normální obraz okolí. Další pokusy, kdy červenkám vědci nasazovali brýle, aby paradoxně viděly trochu rozmazaně, ukázaly, že tito jedinci magnetické pole neviděli. Výsledky pak také ukázaly, že ptáci magnetické pole vidí pravým okem.
Dalším mechanismem, jak ptáci magnetické pole vnímají, je pomocí určitých struktur v zobáku, které obsahují nepatrné množství železa. Oxidy železa zesilují účinek magnetické pole a stimulují nervové buňky, které dají signál centru v mozku zodpovědnému za orientaci. Tyto struktury pomáhají vnímat intenzitu a směr magnetického pole.
Luděk Petrilák
zdroj:
Newton I, 2008: The migration ecology of birds
Stapput K, et al., 2010: Magnetoreception of Directional Information in Birds Requires Nondegraded Vision. Current Biology 20:1-4.
Falkenberg G, Fleissner G, Schuchardt K, Kuehbacher M, Thalau P, et al., 2010: Avian Magnetoreception: Elaborate Iron Mineral Containing Dendrites in the Upper Beak Seem to Be a Common Feature of Birds.PLoS ONE 5(2): e9231.
cervenka obecna s brylemi, ktere znemoznuji ostre videni a jedinec pak nevidi magneticke pole::
