Mladoboleslavsko – Snad každý ornitolog má „svoji“ oblast. Dobře ji zná a čtyři měsíce v roce poctivě sleduje. Někdo operuje přímo za humny, jiný dojíždí desítky kilometrů, sotva by se však našel takový, kdo by svůj kout neměl rád a nenacházel v něm uspokojení …
Mým studijním prostorem, prezentovaným pod pracovním názvem „Od Humprechtu k Jizeře“, je severovýchodní část Mladoboleslavska. Ohraničit lze tuto polabskou výspu na jihu hřbetem Chlumu, hranicí Českého ráje na severu, Jičínskou pahorkatinou na východě a nivou řeky Jizery na západě.
Krom možnosti hnízdění a přezimování se relativně plochá krajina hodí také k oběma tahům – svižnému a přímočarému jarnímu a loudavému a klikatému podzimnímu.
Zastavme se v čase chladnoucího léta u Chlumínu na Kněžmostsku, při pradávné tahové cestě bramborníčků a bělořitů. Samozřejmě, že tudy v obou směrech proletí také početná hejna hřivnáčů, čejek, budníčků, skřivanů i rákosníků, nás ale bude zajímat „provoz“ nyní, v konci léta. A protože mám v místě i krátkodobou pracovní příležitost, přibalil jsem nedávno do brašny osm sklopek, foťák a futrál s kleštěmi.
Čas po půli září už není optimální k sledování intenzity migrace, většina tažných ptáků dávno proletěla. Přesto drátěný plot svažující se k vodoteči hostí ještě několik bramborníčků hnědých, nejméně jednoho černohlavého a tři obecné ťuhýky. Všichni jmenovaní z plotu v slunečném odpoledni vyletují za hmyzem a vrací se buď na stejné místo, nebo do bylin v louce. Ťuhýky je ale obtížné chytat do sklopek s moučným červem v čase, kdy loví hmyz ve vzduchu. U bramborníčků je vše daleko jednodušší, poctivě k nástraze dosedají a sklopky je mohou překlopit.
Během dvou dnů se tak chytil mladý bramborníček hnědý v prostém šatě i starý bramborníček černohlavý a jeden tohoroční ťuhýk obecný. Snad nejzajímavější je sledování ťuhýků. Nikam zjevně nepospíchají a přestože přes den na plotě chybí, ráno a večer je možné je zde zastihnout. I dnes (22.9.) se v místě vyskytli. Jak dlouho vydrží, záleží zřejmě na počasí, které je zatím příhodné.
Koridor, směřující od východu k západu, je ptáky využíván krom podzimu také na jaře. V prvních květnových dnech je možno v místě pozorovat početné skupiny obou příbuzných bramborníčků, bělořity a lindušky luční. Samotný úvod patří polním skřivanům, černohlavým bramborníčkům, strnadům rákosním i linduškám lučním. Až po nich se v nivě potoka i přilehlých polích objeví hnědí bramborníčci a bělořiti šedí. Celé divadlo pozdě na jaře ukončí poměrně vzácní konipasi luční a ťuhýci obecní. Koridor byl zmiňován již v zápiscích předního českého ornitologa, pobývajícího značnou část života v nedalekém Mnichově Hradišti, doktora Alfréda Hořice.
Je potěšitelné, že ptáci i dnes této cesty při postupu Mladoboleslavskem využívají. V severovýchodní části regionu jde o jeden z mála zachovaných biokoridorů.
Pavel Kverek
