Samička sršně obecné vyhledává vhodné dutiny už od konce dubna. Foto – Miroslav Dusík.
Příznivé prostředí ve velkých ptačích budkách, výhodné mikroklimatické podmínky, vysokou bezpečnost před vlastními nepřáteli a relativní klid pro úspěšný vývoj tu nachází některé běžné, ale cenné druhy hmyzu z řádu blanokřídlých (Hymenoptera). Významnou stabilizační funkci v lesním prostředí plní dravé, sociálně žijící vosy z čeledi sršňovitých (Vespidae). Dokáží v průběhu vegetační sezony vytvořit v dutinách kolonie čítající tisíce jedinců, kteří dokonale spolupracují při výchově potomstva i zajišťování potravy pro všechny své příslušníky. Jako praví predátoři intenzivně loví při zemi i v korunách stromů například vosičky pilatek nebo nejrůznější dvoukřídlý hmyz (mouchy, muchnice) a také sbírají při zvýšeném výskytu housenice pilatek, ploskohřbetek nebo housenky obalečů a píďalek
Hnízdo sršňů v umělé dutině. Foto – Karel Bejček.
O jejich úctyhodné spotřebě hmyzu za příznivých klimatických podmínek jsem měl možnost se sám přesvědčit :
– při letním přikrmování pěvců larvami potemníků na zahradě v Jablonném nad Orlicí (450 m n.m.v.) se jednoho dne příslušníci kolonie vosy obecné (Vespula vulgarit) z rozrostlého hnízda v koruně hustého jalovce asi 20 m od krmítka začali zajímat o předloženou živou potravu. Několik dělnic nejdříve krátce prozkoumávalo okolí naleziště neznámé kořisti a po několika minutách ohledávání začaly vosy kořist napadat – snažily se prokousnout tvrdé chytinové tělo jednotlivých červíků a nebo je paralyzovat žihadlem. Někdy je z misky odnášely celé, jindy je na místě částečně konzumovaly a odlétaly s jejich menší částí. Často také s většími úlovky spadly do trávy, kde souboj mezi stébly pokračoval až do úplného znehybnění červa, který byl postupně naporcován a po kusech odnášen do vosího hnízda. Po přemístění krmítka na jiné stanoviště vosy za teplého počasí potravu během 15 – 20 minut opět objevily a situace se opakovala. Během hodiny se kolem krmítka trvale pohybovalo 30 – 50 dělnic, které v průběhu jediného dne dokázaly odnést téměř 150 g potravy. Sýkory modřinky a rehci zahradní, kteří původně krmítko pravidelně navštěvovali, se mu při okupaci vosami začali vyhýbat. Odvážili se je navštívit jen za chladných deštivých dnů, kdy byla aktivita dělnic výrazně utlumena. Intenzita predace jedné kolonie tohoto hmyzu v prostředí se ukázala za teplých letních dnů plně srovnatelnou s predací ze strany např. početné rodinky sýkor.
V minulé sezoně byli v Orlických horách tito predátoři zastoupeni 4 rozvinutými hnízdy sršně obecné (Vespa crabro) v budkách pro puštíky při okrajích lesních porostů ve výškách do 630 m n.m.v. Ve dvou případech zaplnilo hnízdo o pěti patrech buněčných plástů celý prostor 40 lt dutiny. Současně bylo v budkách nalezeno 5 rojů vosy lesní (Dolichovespula silvestris) vystupujících až do 930 m n.m.v. V případě pravidelných kontrol umělých dutin nebo jejich čištění od zbytků díla je nutné dbát zvýšené opatrnosti a provádět tyto práce v pozdních podzimních měsících, nejlépe až počátkem listopadu po vymření roje. V opačném případě se jen s těží vyhneme tragikomickým zážitkům z přímého útoku. I přes některé nepříjemné zkušenosti zasluhuje tato skupina v lesním prostředí plnou podporu a jejich usazení do umělých dutin je nutné považovat za velmi prospěšné.
V budkách se rádi skrývají i motýli. Na snímku můra blýskavka. Foto – Filip Laštovic.
Hnízdní materiál pro vykroužení hnízdní kotlinky samičkami sov i poštolek je ve velkých hnízdních budkách tvořený zpravidla travní stařinou z okolí, která je vhodným prostředím pro založení rojů několika druhů čmeláků (Bombus sp.). Ačkoli v minulé vegetační sezoně byly na území Orlických hor jejich roje zaznamenány ve 3 umělých dutinách do nadmořské výšky 810 m, nelze vyloučit jejich daleko početnější zastoupení. Nedbale uspořádané buňky mají totiž čmeláci velmi nenápadně ukryté v hnízdním materiálu a pokud jejich přítomnost neprozradí výstražné bzučení po otevření budky, těžko je odhalíme. Prohrabávání substrátu nelze v žádném případě doporučit – odpočívající dělnice neprodleně projeví odhodlání bránit svá domovská práva pomocí stejně palčivých žihadel, jako je tomu u vos. Čmeláci patří k velmi důležitým opylovačům řady bylin jak v lesním prostředí, tak na loukách a pastvinách, kde dokáží vytvořit na vikvovitých rostlinách, pcháčích nebo bodlácích velmi početná společenstva. Jejich kolonie jsou také hostiteli vzácných parazitických druhů.
Nezřídka se v budkách setkáme i se zástupci plžů (na snímku plzák španělský). Foto – Filip Laštovic.
Budky všech typů slouží velmi často jako trvalý úkryt a vhodné místo pro rozmnožování četným druhům pavouků (Araneida) jejichž kokony se nacházejí v celém prostoru dutiny a zejména ve skulinách pod stříškou. Pro zimování nebo jako úkryt před nepřízní počasí je vyhledávají také četné druhy motýlů z čeledi babočkovitých (Nymphalidae) nebo můrovitých (Noctunidae). Zvláště za vlhkého počasí v umělých dutinách umístěných vysoko na kmenech stromů nacházejí útočiště také někteří zástupci třídy plžů (Gastropoda) jako je například velký a pestrý plzák lesní (Arion rufus), drobná podkornatka žíhaná (Lehmannia margitana) nebo běžný slimáček polní (Deroceras agreste).
Miroslav Dusík
Také vosy často staví hnízda v ptačích dutinách. Foto – Karel Bejček.
