Mládě puštíka obecného. Foto – Eva Netušilová.
Puštík obecný (Strix aluco) pro zahnízdění s oblibou využívá prostorné dutiny, které ve svém domovském okrsku, zvláště ve stabilním prostředí starších listnatých nebo smíšených lesů, méně často i při okraji prosvětlených čistých jehličnatých porostů využívají ptáci trvale. Přirozených hnízdišť je však v hospodářských lesích poskrovnu, a proto se rád usazuje do velkých budek, pomocí kterách lze snadno v krajině vytvořit rovnoměrnou nabídku hnízdních příležitostí i trvale obsazených teritorií.
V oblasti CHKO Orlické hory bylo pro hnízdní sezónu 2011 rozmístěno 83 budek pro puštíky. Zahnízdilo v nich celkem 15 párů. Ze 13 hnízd byla úspěšně vyvedena mláďata, dvě snůšky byly opuětěny a v dalších třech budkách byly připraveny hnízdní kotlinky. Průmerný počet vyvedených mláďat na úspěšné hnízděni poklesl z loňských 3,50 ml. na 2,08 ml. (4×1 juv., 7×2 juv. a 3×3 juv.). Na celkovém přírustku hnízdících párů o 13 % se podílí především obsazení nových teritorií mladámi páry. Samotný průběh hnízdění s výraznou redukcí počtu odchovavanách mláďat byl sice podprůměrný, ale přesto umožnil úspěšný odchov u 87 % hnízdících párů. Na osidlování nových domovských okrsků se u této sovy odrazily březnové stavy drobných hlodavců, které i přes rychlý pokles dosahovaly zejména na hraně lesa a v liniových refugiích potřebných hustot pro zahájení reprodukce (nad 70 jedinců/ha). Následný prěběh snášky vajec v první dekádě dubna byl již značně usměrněn dalším poklesem početnosti kořisti (na 64 – 51 jedincu/ha), který se promítl snížením počtu snesených vajec na 2 – 3 ks / hnízdo. Vlastní hnízdění a odchov alespoň části mláďat byl umožněn udržením limitních populačních hustot drobných zemních savců pro zahnízdění puštíků (nad 50 jedinců/ha) v liniových refugiích mimo les. Odpovídající prostředí pro usazení puštíka obecného je v této oblasti tvořeno přibližně 150 km2, kde v r. 2011 zvýšil průmernou hnízdní hustotu z předchozích 0,09 párů/km2 na 0,10 párů/km2 při nabídce umělých hnízdních příležitostí dosahující hodnoty 0,55 ks/km2.
Vysoká individuální spotřeba potravy těmto sovám umožňuje osídlování produktivních, nejčastěji níže položených lokalit. Rozložení ohnisek kořisti ve zdejším regionu vytváří podmínky pro zahnízdění až 23 % populace ve výškovém pásmu 700 – 800 m n.m.v., což je zhruba o 100 m výše, v porovnání s oblasti Krkonoš a Jizerských hor. V hodnocené sezóně v tomto pásmu vyvedlo mladé pouze 13 % párů, 33 % zahnízdilo ve výšce 601 – 700 m n.m. a 54 % ve výškách do 600 m n.m.
S narůstající početností sýců rousných (Aegolius funereus) i zvyšující se loveckou aktivitou poštolky obecné (Falco tinnunculus) se dá předpokládat stupňování potravní konkurence s doprovodným poklesem průměrné potravní nabídky, tedy lokálních hustot drobných hlodavců zvláště ve vyšších výškových pásmech. Jestliže limitující hustotou drobných zemních savců pro udržení puštíků obecných v teritoriu je 50 ks/ha, může narůstající odběr kořisti způsobit její dlouhodobý pokles a následný ústup této sovy do nižších poloh. Obdobný vztah byl pozorován v lesním prostředí Jizerských hor. I když je nedostatek potravy po přechodnou dobu schopen puštík kompenzovat lovem náhradní kořisti (ptáci, bezobratlí), její přetrvávající nedostatek mu neumožní zahájení reprodukce a z takového prostředí samovolně vymizí. Poněvadž dospělé páry silně lnou ke zvolenému hnízdnímu okrsku, může tento proces probíhat řadu let. Jestliže mu potravní nabídka v průběhu 3 – 4 let umožní nejméně jedno vyvedení mláďat, je předpoklad trvalého udržení v prostoru.
Instalace 20 ks nových hnízdních budek pro puštíka v roce 2010 byla zaměřena především na rozšíření hnízdní nabídky ve výškových pásmech do 700 m n.m.v. V pásmu 700 – 800 m n.m.v. zůstává prozatím 25 % hnízdišť v lokalitách s členitým reliéfem listnatých lesních porostů mezi horskými loukami nebo na hraně lesa.
Obnova a zesílení místní populace puštíků obecných bude v celé oblasti dlouhodobou záležitostí, ovlivňovanou především reprodukční úspešností a přežíváním jedinců vlivem značně nestabilní potravní nabídky. Rozložení vhodných lesních porostů vyhovující biotopové preferenci druhu je v dané oblasti příznivé. Omezuje totiž plošnou expanzi této sovy do lokalit hnízdního výskytu sýce rousného a snižuje tak nebezpečí jeho vytlačování. K postupné stabilizaci této sovy na úpatí Orlických hor může dojít po ustálení počtu relativně pravidelně hnízdících párů a utvoření sítě trvale osídlených domovských okrsků s nepravidelným zahnízděním. Obsazování jednotlivých lokalit nelze posuzovat např. podle zachycení hlasového projevu. Ten zvláště ve vyšších polohách často patří mladému jedinci, pátrajícímu po troficky vhodném a volném teritoriu. K usazování dalších párů puštíků obecných bude v dalších letech na území Orlických hor docházet především v níže položených lokalitách.
Miroslav Dusík
