Kdo se zabývá hnízdní podporou některých skupin ptáků a případnými možnostmi rozvoje i případným využitím jejich populací, možná uvítá informaci o dosahovaných výsledcích v konkrétní geografické části. Rozsah následujícího příspěvku, rozděleného do šesti částí, nemůže zdaleka postihnout celou problematiku. Bude-li rozvinuta diskuse na těchto stránkách, na případné dotazy se pokusím uspokojivě odpovědět.
Proč, kdy, kde a jak . . .
Po proběhlé silné gradaci početnosti drobných zemních hlodavců v roce 2004 s citelnými škodami na výsadbách i semenáčcích listnatých dřevin vzniklými v průběhu zimního období 2004/2005 bylo přikročeno k posílení výskytu jejich přirozených nepřátel. Pro zintenzivnění predačního tlaku na ekonomicky závažné druhy drobných hlodavců a snížení jejich hustot ve vrcholech gradačních cyklů byl v roce 2006 zaveden systém plošné hnízdní podpory dutinových dravců a sov na celém území CHKO Orlické hory (204 km2). Ve spolupráci se Správou CHKO Orlické hory, LČR LS Rychnov nad Kněžnou a ředitelstvím Správy lesů Kristiny Colloredo – Mansfeldové bylo od roku 2006 do 20.8.2011 instalováno 401 hnízdních budek. Z toho je v lesním prostředí hlavního hřebene rozmístěno 212 sýcovníků, v okrajových částech lesních celků v dosahu horských luk 83 velkých sovníků o a na loukách a pastvinách přiléhajících k horskému masivu 106 poštolníků. Z instalace a následné kontroly budek bylo prozatím vyloučeno území přiléhající k vrcholům Jelenka, Koruna, Maruša, Vápenný, Lubný a Pláň, tj. přibližně 1/6 z celkové plochy.
Dostatečná hnízdní nabídka je předpokladem pro podchycení zbytkových populací těchto ptáků. Průběžně je doplňována a upravována tak, aby směřovala k postupnému dosažení maximálních populačních hustot, které budou schopny zřetelně kopírovat potravní nabídku. Cílem opatření je stabilizace tří základních druhů potravních specialistů na drobné zemní savce, dosažení optimálního prostorového rozložení jejich loveckých i hnízdních teritorií. Těmi jsou v této oblasti především poštolka obecná (Falco tinnunculus), puštík obecný (Strix aluco) a sýc rousný (Aegolius funereus).
Obr. a – Druhová skladba; Po = poštolka, Ka = kalous, Ku = kulíšek, Sr = sýc rousný, Pu = puštík.
Jmenované druhy na sebe při osídlování trvalých domovských okrsků dobře navazují a stejnoměrně zvyšují predační tlak na kořist po celé ploše zájmového území. V důsledku narůstání početnosti jednotlivých druhů, kdy vedle hnízdících párů narůstá podíl nehnízdících jedinců, dochází zejména v období nízkých populačních hustot kořisti ke stupňování vnitrodruhové konkurence (intraspecifické kompetice) se všemi jejími základními rysy. Konkurence mezi jedinci vede k intenzivnímu vyhledávání ohnisek kořisti a tedy k průběžnému snižování její hustoty v refugiích, omezuje emigraci i plošný průběh gradace a promítá se do konečné hustoty drobných hlodavců ve vrcholu gradace.
Obr. b – Vývoj počtu hnízdících párů dutinových dravců a sov v budkách.
Obr. c – Obsazeni budek hnízdícími páry podle výškových pásem.
Omezení škod na lesních i polních kulturách a následná trvalá preventivní ochrana prostřednictvím této metody je možná v časovém horizontu nejméně desítky let – po zasídlení volných loveckých teritorií hnízdícími i nehnízdícími páry a relativním ustálením počtu nehnízdících jedinců i celých párů. K zajištění trvale vysokých stavů dutinových dravců a sov v krajině je nezbytná pravidelná údržba umělých hnízdišť, úpravy v rozložení či další zvyšování hnízdní nabídky. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že cílem plošné hnízdní podpory není maximální procentní obsazenost budek, ale přítomnost umělých hnízdišť v co nejvyšším počtu předpokládaných hnízdních teritoriích. Ta bývají hnízdícími páry využívána v souvislosti s aktuální nabídkou dostatečných potravních zdrojů často nepravidelně, případně i s několikaletými přestávkami. Zvýšená reprodukční úspěšnost v umělých hnízdištích urychluje doplnění populací novými jedinci až na hranici nosné kapacity prostředí.
Tabulka 2 – Vývoj početnosti drobných savců.
Výchozí hustoty cílových druhů ptáků byly v počátcích osídlování prostoru bezesporu pozitivně ovlivněny ochranářskými aktivitami (plošné vyvěšování hnízdních budek) v devadesátých letech minulého století. Preference těchto vhodných hnízdišť, kde jsou ptáci daleko lépe chráněni před klimatickými vlivy i vlastními predátory, urychlila jejich osídlování i celkový nástup populací.
Obr. d – Rozložení hnízdících párů v r. 2007.
Od počátku cílené hnízdní podpory v r. 2007 došlo k více než dvojnásobnému navýšení počtu hnízdících párů (viz příloha Tab. 6) a trojnásobnému obsazení trvalých hnízdních teritorií. Na stávající početnosti jednotlivých druhů usazovaných dutinových dravců a sov se velmi příznivě odrazil průběh reprodukce v letech 2007, 2008 a velmi úspěšný rok 2010. Do stagnace celkového počtu hnízdících párů i nízké hnízdní úspěšnosti páté hnízdní sezony v r. 2011 se promítl hluboký propad potravní nabídky v lesním prostředí (viz příloha Tab. 3 a přísl.). Klesající populační hustoty drobných hlodavců po předchozí gradaci již od konce dubna dosahovaly limitní hranice potřebné pro úspěšnou reprodukci sov a v průběhu letních měsíců dosáhly svého minima. Redukovaný počet mláďat byly schopny odchovat pouze páry, které zahnízdily nejpozději do třetí dekády dubna. K pozdnímu nebo náhradnímu hnízdění v této sezoně nedošlo ani v jediném případě. Vysoký počet pobytových stop v budkách, jako jsou hnízdní kotlinky, peří, vývržky nebo kořist však dokládá značnou početnost nehnízdících párů nebo lichých jedinců. Poněkud příznivější byla situace u poštolek obecných, které jako denní dravci díky odlišné lovecké strategii dokáží lépe zajistit potravu mláďatům. Ani jim se ale v této sezoně nedařilo odchovávat početnější rodinky.
Obr. e – Rozložení hnízdících párů v r. 2010.
Vysoké ztráty při hnízdění i značný podíl nehnízdících jedinců bylo možno také pozorovat např. v červenci u volně hnízdící káně lesní (Buteo buteo). V severovýchodním údolí hor od Orlického Záhoří k oblasti Bartošovic byli pozorováni jednotliví dospělci nebo celé páry zpravidla bez přítomnosti mladých ptáků na 14 lokalitách. Pouze ve 4 případech byla zjištěna přítomnost 1 – 2 mláďat (3 x 1 ml., 1 x 2 ml.). Lovecká aktivita těchto nápadných myšilovných dravců se v tomto roce ze 75 % soustředila na hranu lesa, z 10 % na velké lesní mýtiny a z15 % byla zaměřena na louky a pastviny, zatímco v minulém roce na hraně lesa lovilo 35 % jedinců, lesních mýtinách 27 % a na loukách 38 %.
Nízké populační hustoty drobných zemních savců, kteří jsou základní kořistí usazovaných druhů dutinových dravců a sov neumožnily v této sezoně zvýšení počtu hnízdících párů celého společenstva. Rozdílná rychlost poklesu potravní nabídky v časném jarním období byla příčinou nápadných změn v rozložení usazených párů a vedla také k obsazení nových volných teritorií. Změny v seskupení hnízdících párů (viz mapky v příloze „Rozložení hnízdících párů v r. 2007, 2010 a 2011) ukazují především na přítomnost ohnisek výskytu kořisti na území CHKO Orlické hory v jednotlivých letech.
Miroslav Dusík
Obr. f – Rozložení hnízdících párů v r. 2011.
