rákosník velký foto: T. Dettlaff
Nedávno publikovaná studie švédských vědců ukázala, že někteří rákosníci velcí (Acrocephalus arundinaceus) jsou nakažení ptačí malárií. S tímto parazitem (prvokem) se dostávají do kontaktu na svém zimovišti v Africe. Malárie je těžkým soupeřem pro člověka, ovšem ptáci se s tímto onemocněním dokázali vyrovnat nebo se na nich onemocnění zřetelně neprojevuje – infikovaní i zdraví jedinci hnízdí a úspěšně vychovávají mláďata. Tento jev byl doposud hádankou pro ornitology i evoluční biology. Protože onemocnění běžně mívá nějaký vliv na zdatnost jedince. Důkladnou analýzou vzorků krve vědci zjistili, že infekce má dvě fáze. První fáze je akutní stádium s typickými vnějšími symptomy, které se projeví krátce po nakažení. Druhá je trvalá chronická fáze, kdy nejsou symptomy rozpoznatelné.
Plasmodium, prvok způsobující malárii
Vzhled však může být zavádějící. Při analýze dat z téměř 30 letého výzkumu rákosníků velkých v jižním Švédsku vědci zjistili, že toto chronické onemocnění zkracuje ptákům život. Infikované samice rákosníků k tomu mají méně mláďat. Normální počet vychovaných mláďat se u rákosníků pohybuje kolem 8, u infikovaných samic pouze kolem 4.
Při detailní analýze se ukázalo, že chronicky nemocní jedinci mají kratší telomery. Telomery jsou nukleoproteiny sloužící jako ochranné „čepičky“ na ramenech chromozomů. Chrání tak chromozomy při dělení buněk, ovšem při každém dělení (které se v organismu děje stále) se tyto čepičky nepatrně zkracují. Zjednodušeně řečeno, délka telomer určuje maximální délku života buněk a tedy i organismu. Následkem zkrácení se mohou projevit také degenerativní nemoci.
Infekce malárií nějakým způsobem urychluje zkracování telomer a tedy i „stárnutí“ nakažených jedinců. U samic, které měly telomery abnormálně krátké, se ukázalo, že jejich mláďata mají také zkrácené telomery, což svědčí i o negativním vlivu na nejméně jednu budoucí generaci.
chromozóm se zvýrazněnými konci – telomerami
Další negativní vliv na délku telomer našli Britští vědci u mladých špačků – stres. Přirozené zkracování telomer totiž neprobíhá stále stejnou rychlostí, ale může být urychleno stresem. Mláďata přemístěná do hnízd s více mláďaty byla pod větším stresem z důvodů nedostatku potravy a potřeby o potravu více bojovat. Dále byly mláďata porobena testu krmení, kdy jim bylo dáváno malé množství potravy. Pokud se však po potravě nevrhala, ale vyčkala, dostala větší sousto. Jedinci vystavení stresu v mládí pak vykazovali větší impulzivnost – při krmení tedy reagovali rychle a okamžitě i pro malou potravu než aby si počkali na větší sousto.
Tento výzkum je velmi významný i pro svou možnou přenositelnost na jiná zvířata a dokonce i člověka. Přináší také nový a komplexnější vhled do problematiky rušení ptáků a také možných příčin změn populačních dynamik.
Luděk Petrilák
Zdroj:
Asghar, D. Hasselquist, B. Hansson, P. Zehtindjiev, H. Westerdahl, and S. Bensch 2015: Hidden costs of infection: Chronic malaria accelerates telomere degradation and senescence in wild birds. Science, Vol. 347 no. 6220 pp. 436-438.
Bateson , B. O. Brilot , R. Gillespie , P. Monaghan , D. Nettle 2014: Developmental telomere attrition predicts impulsive decision-making in adult starlings. Proc. R. Soc. B 282: 20142140.
