Obdivovatelé jarní horské přírody mohou při svých večerních toulkách vzácně zaslechnout zvláštní houkavý zvuk podobný hvizdu lokálky nebo rytmické často se opakující „pu-pu-pu-pu“ . Hlas je dobře slyšitelný i na vzdálenost jednoho kilometru a nejčastěji vychází z nejvyšších stromů v porostu. To sameček sýce rousného obhajuje své teritorium a láká samičku k hnízdění. Již koncem února a začátkem března začne samec krátce po setmění vletovat do předem vyhlédnuté dutiny, odkud se večer co večer ozývá tichým klokotáním, a to tak dlouho, dokud za ním samička nevlétne a dutinu nepřijme.
V druhé polovině března snáší 3 až 7 vajíček, které zahřívá po dobu 27 dnů. Mláďata se líhnou postupně a samice je neopouští ani při velkém nebezpečí. Samcovi tím nastává plno starostí se sháněním potravy. Loví drobné myšice a rejsky, případně i hraboše a drobné ptáky. Později, když mladí odrostou, loví i samice a už se v dutině nezdržuje. Vývoj mladých sýců je pomalý. Rodnou kotlinku opouštějí až po 30 dnech hnízdní péče, kdy jsou již plně vzletní.
Sýčci rousní žijí převážně v horských lesích pohraničí, ale obývají i rozsáhlé komplexy lesů nižších poloh. Jako hnízdní biotop preferují stoleté jehličnaté porosty s vtroušenými buky, v kterých nalézají černající se otvory opuštěných datlích dutin.
Protože jsou sýčci mimo období toku v terénu těžko zjistitelní, bylo prokázaných nálezů hnízd až do šedesátých let minulého století poskrovnu. Druh byl proto považován za velmi vzácný. Pozdější ornitologické průzkumy v zimě obtížně dostupných lesů ukázaly, že sýček rousný není vysloveně vzácnou sovou, nýbrž že se vyskytuje roztroušeně v závislosti na vhodných biotopech a v některých oblastech je i běžný. V Čechách je nejhojnější na Šumavě, v Novohradských horách a nechybí ani v imisemi poškozených Krušných a Jizerských horách, kde mu ornitologové pomáhají vyvěšováním budek. Ve východních Čechách pravidelně hnízdí v Krkonoších, na Broumovsku v Adršpašsko-teplických skalách a v Broumovských stěnách, v Orlických horách a na Králickém Sněžníku. Ve vnitrozemí byl zjištěn na vícero místech, například v Pekelských lesích na Náchodsku nebo na Svitavsku.
Ačkoliv sýc rousný není vysloveně vzácný, postupná těžba starých porostů s doupnými stromy může způsobit jeho lokální vymizení.
V případě, že budete mít štěstí a sýčka rousného v přírodě zaslechnete, pošlete nám prosím o tomto pozorování zprávu do redakce webu. Předem děkujeme.
