Takto zachranari smrtelne poranenou labut zpevnou nasli 27.2.2012. Foto – Jiri Rohlena.
Na misto po prvnim telefonatu ihned vyrazil nas zachranny tym v podani Davida Cipa a Filipa Lastovice. To, ze se opravdu nejedna jen o „ledasjakou“ labut bylo zrejme ihned po prijezdu na lokalitu.
Jiz z dalky byl slyset pro nasi krajinu tolik nezvykly, vzacny, a presto velmi krasny, zvonive melodicky hlas, podle ktereho labut zpevna dostala i sve prilehave jmeno. O co byl jeji hlas v serici se krajine krasnejsi, o to zalostnejsi byl na ni pohled! Snehobila krasavice se zarive zlutym ozobim stala nestastne v melke vode velke polni louze. Pohyb ji znemoznovala jeji drivejsi pycha – jeji siroka kridla bezvladne visela podel tela takovym zpusobem, ze si na obou kridlech ona nestastnice stala. Kazdy pokus o dalsi krok musel pro ni byt velmi bolestivy, coz ostatne vedlo i k tomu, ze behem odchytu se Zpevanka nebyla schopna nikterak dat na utek a jen odevzdane cekala na prichod zachranaru.
Zpevanka u Slavetina mela velkou smulu, pri blizsim ohledani jsme zjistili, ze ma otevrene roztristene fraktury paznich kosti na obou kridlech ke vsemu jeste velmi blizko tela, doplnovala to neprilis hluboka rana na pateri. Protoze nadeje umira posledni, rozhodli jsme vzhledem k jeji dobre kondici zkusit skoro nemozne a kridla visici na poslednich zbytcich tkani zachranit.
Na veterinarni klinice v Hradci Kralove, kam jsme labut prevezli, nas vsak cekalo nemile prekvapeni. Na RTG snimcich byla v jednom z kridel videt cast naboje a dalsi strepiny rovnez na zadech. Labut byla strelena z boku, kdyz za letu zvedala perute.
Vzhledem k tristivym frakturam nasi Zpevanky se na operacnim sale bojovalo jen o jedno o trochu mene roztristene kridlo, druhe bylo nutne amputovat. Divoci ptaci neprilis dobre snasi narkozu, i po zdarile operaci mohou uhynout na nasledky stresu, proto je pro ne pochopitelne kazdy veterinarni zakrok rizikem. V tomto pripade vsak neexistovala jina moznost nez operace.
Bohuzel, zazrak se nestal a labut i pres zoufalou snahu tymu veterinarnich chirurgu pri narocne, temer dvouhodinove operaci uhynula. I kdyby nelehky zakrok prezila, nikdy by jiz nebyl mozny jeji navrat do volne prirody, ale mohla alespon dozit v prostornem venkovnim bazenu na zachranne stanici jako memento a jasny nemy dukaz, ze „bouchalove“ jeste, narozdil od nekterych zivocisnych druhu, bohuzel stale nevymreli a chodi mezi nami.
Podobny pripad se odehral napriklad v prirodni rezervaci Miletinska bazantnice na rybnice Buben u Horic v Podkrkonosi behem mysliveckeho honu na kachny 19. 11. 1999. Tehdy nekdo z myslivcu zamerne strelil jednu labut velkou (Cygnus olor). Spolupachatele plujici na lodce, kteri sbirali zastrelene kachny, si z ni pak patrne jako trofej odnesli obe kridla a nohy – oboji odrizli v kloubech od tela a nasledne zastrelenou labut vhodili do rakosi. Meli smulu, ze je pri tom vsem z dalky pozoroval dalekohledem ornitolog Petr Hulka a spolecne jsme pak cely pripad resili s policii, kam jsme tehdy dovezli jako corpus delicti i zohavene telo. Vsech asi 50 ucastniku honu bylo predvolavano, bohuzel se kryli navzajem a jmeno vinika se tak dodnes nepodarilo vysetrit.
Prestoze se nyni rozbiha ve spolupraci s Ceskou inspekci zivotniho prostredi vysetrovani celeho pripadu, tezko zatim soudit, kdo byl onim vinikem. Zatim se k nam jen doneslo, ze nas zasah neusel pozornosti myslivce, ktery sedel na nedalekem posedu a povazoval nas za pytlaky. Zda byl pachatel opravdu nejaky pytlak, ci zda jen v tomto pripade „zlodej krici chytte zlodeje“, by snad mohlo odhalit az dalsi vysetrovani. Bohuzel vsak vzhledem k pripadu, popsanemu vyse, by nebyla druha varianta az zase tolik prekvapiva. Tim spise kdyz jini “pytlaci“ na lokalite ani samotnym myslivcem zaznamenani nebyli a vzhledem k rozsahu poraneni se to muselo stat primo na miste. Navic zraneni bylo zcela cerstve.
Pred lety byl vinikem zcela jednoznacne nejen nekdo z tehdejsich myslivcu, ale vlastne cele myslivecke sdruzeni, jez ututlalo vinika pred organy cinnymi v trestnim rizeni. Jestlize ne z hlediska moralniho, tak alespon z hlediska vecneho. Pokud nikdo z pritomnych tenkrat neslysel ani nevidel zastrel v primem prenosu, ba dokonce ani neprehlednutelnou trofej v podobe vykloubenych labutich peruti, tezko chapat, jak vubec mohli pritomni vlastne videt po cem (po kom??) strili…
Nezbyva nez doufat, ze tentokrate tomu bylo jinak. Ze jde o pouhou shodu nahod a za vse muze „cistokrevny pytlak“, na ktereho ma zatim neuspesne spadeno „slechetny myslivec“. Jenze kdo tomu ma dnes verit, zejmena pote kdyz na vlastni kuzi nezazijete „jen“ „myslivecky hon na labute“, ale i napr. zcela bezduvodne zastreleni psa cca 10 m od jeho pana i deti z detskeho krouzku. Nebo nedavny pripad potrefeneho pytlaciciho myslivce, ktereho se kolegum z plzenske zachranne stanice podarilo „chytit“ do fotopasti (zde).
David Cip
za Zachrannou stanici Jaromer
Labut zpevna na nase uzemi zaletuje vzacne behem migrace. Hnizdi v tundre v Evrope, na zimoviste leta do severni Evropy a vychodni Asie. Od r. 2006 se jedna samice trvale zdrzuje na Tovacovskych rybnicich na Morave a v r.2011 se k ni pripojil samec. Dalsi jeden ptak je momentalne k videni i na Labi v Koline (zdroj zde).
(clanek prevzat se svolenim autora z webu zachranne stanice Jaro Jaromer )
