Svatojánský Újezd – V posledních zhruba deseti letech postihl téměř plošně naši živočišnou zemědělskou výrobu nový fenomém. Staly se jím velkokapacitní kravíny s tzv. volným ustájením a polouzavřenými stájovými prostory. Tyto prostory vytvořily velni specifické mikroklima, díky kterému se vytvořily zcela nové podmínky pro život nejen skotu, ale též ptáků. I takové druhy, jako vlaštovka obecná, jiřička obecná, rehek domácí, vrabec domácí nebo konipas bílý byly nuceny přizpůsobit svoji hnízdní strategii novým podmínkám.
Objevil se zde však úplně nový fenomén, a tím se stal holub. S technologickými změnami v živočišné výrobě se před ním rozprostřely nejen příhodné podmínky hnízdní (příznivé celoroční klima, bezpečí před přirozenými predátory), ale i prostřený stůl (otevřené silážní jámy, krmné stoly s krmivem ve stájích, hnojiště). Zpočátku se tyto izolované mikropopulace chovaly jako klasičtí „věžáci“. Holubi se zdržovali a hnízdili na vysokých zemědělských stavbách a do prostor stájí zaletovali pouze za potravou. Současné holubí společenstvo ale tráví většinu aktivity v prostorách stáje a opouští je většinou několikrát za den pouze za účelem společných proletů celého hejna. Hnízdění probíhá permanentně v průběhu celého roku, a to bez ohledu na meteorologické podmínky, dokonce i v době letošních dvaceti a více stupňových mrazů.
Dne 25.11.2008 a poté opakovaně ještě 6.1.2009 jsem v hejnu holubů na farmě Svatojánský Újezd (okr. Jičín) pozoroval jedince, který na první pohled zaujal moji pozornost zřetelně větší velikostí, než ostatní exempláře v hejnu. Po podrobnějším sledování zmíněného jedince v klidu i v letu bylo možné velmi zřetelně identifikovat typické bílé skvrny v ohbí křídel, i náznak bílé skvrny na obou stranách krku. Rovněž velikostí tento jedinec připomínal holuba hřivnáče. Jeho zbarvení ovšem odpovídalo spíše holubovi domácímu, bylo však celkově světlejší s béžovým až krémovým nádechem. Kostřec pak byl u tohoto jedince jednolitě bílý, jak je typické právě pro zdivočelé domácí holuby. Fenotyp tohoto jedince opravňuje tedy k vyslovení podezření, že se jedná o křížence holuba hřivnáče a zdivočelého holuba domácího. Toto mezidruhové křížení bylo již popsáno, např. Hudec, Šťastný, 2005.
Lokalizace těchto mikropopulací holubů „věžáků“ v poměrně odlehlých místech umožňuje daleko častější kontakt s populacemi holubů divokých, jejímž nejběžnějším představitelem je právě holub hřivnáč.
Přes veškerou snahu se nepodařilo zmíněného jedince vyfotografovat, pro lepší názornost přikládám alespoň jednoduchou ilustraci.
Vladimír Šoltys
