Nový cestopis z Dánského ostrova Sjaelland

Kajka mořská (Somateria mollissima) v přístavu Gileleje (foto J. Mach)

Po třech únorových výjezdech za zimujícím ptactvem na mořské pobřeží severního Polska a Holandska jsem přemýšlel, kam se vydat v letošním roce ve stejném čase. Společně s Milanem Janouškem nás vcelku synchronně napadlo podívat se do Dánska. Tradičně v období Vánoc jsem tedy začal intenzivně sledovat dánský web, kde se denně objevují tisíce jednotlivých pozorování. Zaměřil jsem se na ta raritnější, a pak už bylo poměrně jasné, že cílem naší cesty bude buď pobřeží severu Jutského poloostrova nebo ostrov Sjaelland.

Nakonec jsme se rozhodli pro ostrov Sjaelland, který tvoří předěl mezi východním Dánskem a Švédskem na jižním konci zálivu Kattegat. Pobývat jsme chtěli především na pobřeží severní části ostrova (oblast Gribskov) a prozkoumat jsme měli v úmyslu i pobřeží Roskilde fjordu nebo jezera Arreso a Esrum. Věděli jsme, že se v těchto místech vyskytuje dlouhodobě například polák proužkovaný (Aythya collaris), turpan americký (Melanitta americana), sovice krahujová (Surnia ulula) nebo křivky velké (Loxia pytyopsittacus). V lednu se zde daly spatřit v pěkném početním zastoupení i další zajímavější druhy ptáků jako jsou rackové tříprstí (Rissa tridactyla), terejové bílí (Morus bassanus), druhy skupin alkovití (Alcinae) nebo chaluhovití (Stercorariidae).

Pro termín 8.- 12. února 2014 nám ke čtveřici Milan Janoušek, Jiří Mach, Ondřej Mach a Jarda Richtr (řidič) scházel poslední účastník. Naštěstí se nám podařilo získat zájem Davida Lučana, a tak jsme mohli podnikat finální kroky k výjezdu. Ten nastal v pátek 7. února večer, kdy nás čekala náročná noční tranzitní cesta přes Německo k přístavu Puttgarden, odkud jsme ráno překonali trajektem do Rodby úžinu Baltu. Při pohodové jízdě přes ostrovy Lolland a Falster jsme si začali všímat nepřítomnosti hus (Anser) nebo bernešek (Branta)na polích. Naopak setkání s havrany polními (Corvus frugilegus) nebo vránami šedými (Corvus cornix) bylo běžné. Zaujala také třeba rodinka labutí zpěvných (Cygnus cygnus). Našim prvním ornitologickým cílem byl lesopark Hareskov u obce Hareskovby, která leží prakticky na severozápadním předměstí Kodaně. Zde jsme se vydali hledat sovici krahujovou. Měli jsme sice polohu jejího výskytu načtenou, ale po téměř dvou hodinách procházení docela zajímavými lesními porosty, jsme se vraceli k autu zklamaně. Tady jsme ale narazili na úspěšné místní pozorovatele této severské sovy, a nakonec k našemu překvapení (a velkému štěstí) sovice vysedávala v klidu necelých sto metrů od parkoviště. Měli jsme dost času na pěknou prohlídku tohoto pro nás prakticky neznámého druhu. Jenom kdyby přitom vysvitlo slunce, aby fotky za něco stály. Přesto jsme nakonec spokojeně odjížděli do Gilleleje k ubytování do stylově vybaveného domu v Dronningmolle.

V neděli 9. února na nás čekala cesta podél severního pobřeží ostrova, kterou jsme zahájili v přístavu městečka Gillejele a ukončili ji u města Hundested. V přístavu jsme za prosvítání slunce mezi oblaky sledovali typické snažení racků stříbřitých (Larus argentatus) a kormoránů velkých (Phalacrocorax carbo)získat něco ze zbytků od místních rybářů a zpracovatelů úlovků. Díky tomu, že moře zde nebylo zamrzlé jako třeba před lety v polském Helu nebo ve Wladislawowě, tak zde koncentrace vodního ptactva nebyla velká. Přesto nás třeba zaujal samec kajky mořské (Somateria mollissima), který se k nám dostal skutečně na pár metrů. Mohli jsme i zaznamenat, jak si jeho zobák poradí s ulovenou slávkou. Nasedáme do auta a ujíždíme do lokality Asserbo Strand (pobřeží u městečka Asserbo při Lisseleje). Cestou si všímáme, jak je severní pobřeží ostrova Sjaelland poměrně hustě osídlené. Však jde také o tradiční rekreační oblast, především patrně pro obyvatele hlavního města. U Asserbo se má vyskytovat turpan americký. Netrvalo dlouho, a nám se daří (společně i díky za přispění místních ornitologů) mezi stovkami turpanů černých (Melanitta nigra) ahnědých (Melanitta fusca) „našeho“ samce objevit. Jen kdyby nebyl tak vzdálen od pobřeží a stále se nepotápěl pro potravu. Ale znak v oblasti zobáku je zřetelný a my můžeme opět projevovat spokojenost. Především tu poletují rackové stříbřití a plavou kajky mořské – jistě nejhojnější druhy po dobu naší celé výpravy, společně s holubem hřivnáčem (Columba palumbus).

Protože víme, že se v místním lese kousek od pobřeží pohybují křivky velké, snažíme se dostihnout i je. Zpočátku štěstí nemáme, ale asi po hodině procházení porostu, se nám daří vysledovat samce a samici v koruně jedné z mnoha borovic. Chovají se poměrně nenápadně a po Davidově pečlivém prohlížení obou ptáků stativovým dalekohledem, můžeme mluvit o křivkách velkých. Večer díky fotkám a natočené sekvenci na Davidův mobil, s jistotou určení těchto severských křivek potvrzujeme, především díky celkové mohutnosti a tvaru zobáku. Odjíždíme z tohoto místa znovu opravdu potěšeni. V pokročilém odpoledni navštěvujeme přístav města Hundested, ale žádnou ornitologickou zajímavost tu nenacházíme. Změna však nastává v posledním bodě dnešního programu – ústí Roskilde fjordu u Solageru. Vyznačuje se malou hloubkou, a proto se zde zdržují tisíce vodních ptáků, od labutí velkých (Cygnus olor), přes husice liščí (Tadorna tadorna), morčáky velké (Mergus merganser), turpany černé nebo i některé druhy bahňáků, kterých se tu ale rapidně méně, než v Holandsku. Na pobřeží hledá potravu osamělý ústřičník velký (Haematopus ostralegus), lépe jsou na tom třebakolihy velké (Numenius arquata). Především se tu ale vyskytuje na dohled minimálně tisícovka kajek mořských. Když sem přijíždíme ještě i ve středu, dočkáme se od nich i zajímavých hlasových projevů toku.

Na druhý den máme o plánu trasy vcelku jasno. Míříme v pondělí (kdy nás zastihne nejlepší počasí v průběhu našeho pobytu) k severovýchodnímu cípu ostrova Sjaelland, nejprve do města Helsingor. Tady obcházíme krásný hrad Kronborg, a pak míříme k přístavu. Chvíle jsou to pěkné, ale ornitologicky nás potěší až pozorování tří lindušek skalních (Anthus petrosus) těsně před odjezdem, které ve vyvrhnutých chaluhách bublinatých hledají na břehu potravu a odpočívají. Nabíráme směr jezero Esrum, kde se má v hejnu s poláky chocholačkami (Aythya fuligula) držet i samec poláka proužkozobého. Den dopředu jsme se podívali, kde je hlášen, a tak ho začínáme hledat. Že jsem si spletl orientaci (o jeden záliv jezera vedle) při průzkumu lokality na mapě, se ukazuje nakonec jako nepodstatné, protože při posledním dni naší výpravy se sem ještě jednou vydáváme a poláka objevujeme. V úterý ale štěstí na něj na jižním cípu jezera nemáme. Zato ale z pozorovatelny zaznamenáváme větší počty lysky černé (Fulica atra), morčáků velkých, poláků chocholaček nebo již méně morčáků malých (Mergellus albellus). Pod námi nám zpěvem jaro připomíná střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), což zde není jediný projev jarního slunečného počasí. Kousek od pozorovatelny cupitá k našemu překvapení norek americký (Neovison vison). Den to byl pěkný i proto, že jsme si prohlédli zvenčí zámky Fredensborg a Frederiksborg u sympatického města Hillerod, které musíme doporučit.

Poslední den našeho pobytu jsme zamířili k blízkému jezeru Esrum, kde (jak jsem už avizoval) nacházíme nedaleko východního břehu samce poláka proužkozobého, u kterého jsme schopni nakonec dobře vidět všechny jeho určovací znaky. Pak se počasí začíná kazit středně silným deštěm, který se sice mění na přijatelnější podobu, ale za celý den neutichá. Proto už dojíždíme jen k jezeru Arreso, kde registrujeme například hoholy severní (Bucephala clangula), hvízdáky euroasijské (Anas penelope) nebo několik orlů mořských (Haliaeetus albicilla). Přes lokalitu Solager se dostáváme znovu na severní pobřeží ostrova, kde se naposledy setkáváme s mořem u Rageleje. Jsou tu větší vegetací zarostlé písečné duny, které se zvedají hned u pobřeží. Ptáků je zde ale překvapivě velmi málo (skoro žádní). David nakonec ale v dálce vidí alku malou (Alca torda).

Ve středu 12. února ráno po úklidu a odevzdání klíčů od domu v DanCenteru už nabíráme směr Hillerod. Před městem Roskilde nás ještě čeká na jedné za zastávek pro odpočinek pozorování menšího hejna bernešek bělolících (Branta leucopsis), celkem náš 83. ptačí druh v Dánsku. Přes asi 18 kilometrů dlouhý most nad Velkým Beltem spěcháme přes ostrov Fyn na Jutský poloostrov. Po něm už následuje přejezd do Německa od Hamburgu po Drážďany a dojezd kolem jedné ranní do Svitav.

Hodnotit naši výpravu za zimujícími druhy ptáků (v jarním počasí) do Dánska musíme kladně nejen proto, že jsme vlastně viděli patrně to nejlepší, co nám v počtu raritních ptačích druhů mohlo v tento čas Dánsko nabídnout, ale také proto, že se i po dalších stránkách pobyt podařil. Za to patří všem účastníkům také poděkování. Tak kam pojedeme příští zimu?

Jiří Mach